To Čaj: ano, ale není to instinktivní reakce, ale intuitivní Navíc Dušan začal o něčem jiném. Né klasické koukání oběma očima, ale každé oko z jedné strany luku.
edit: reakce na Tvůj první příspěvek...
To Dušan: To míření z obou stran luku je zvláštní, ale asi možné. Jediné využití vidím v možnosti rychlého zamíření na pohyblivý terč(něco jako kolimátor), těžko říct, dnes to nikdo nepoužívá. Zkoušel jsem si to a překvapilo mě, že i přes relativně široký střed(5cm) jsou vidět malé cíle cca od 3m dál. Je to určitě "rozestoupením" očí, ale nebudou v tom mezi lidmi asi výraznější rozdíly. Zajímavé... _________________ když se střetne smysl s významem, tak počkej se svýmy soudy
Naposledy upravil Kibe dne pá září 20, 2013 1:47 pm, celkově upraveno 2 krát.
Registrace: 29.7. 2009 Příspěvky: 409 Bydliště: Praha
Zaslal: pá září 20, 2013 1:31 pm Předmět:
Ještě k tomu, co napsal Dušan
Dusan napsal:
Podla mna kedysi rozhodovala o style mierenia aj situacia - ci sa jednalo o lov alebo boj.
Pri love, ked nejaky lovec caka skryty dlhe hodiny na nejake zviera a ked ma jeden jedinny vystrel, lebo potom uz zviera zacne utekat, tak bezpochyby bolo nutne poznat vselijake finty na odhad vzdialenosti, znacky na madle, presne dlhy natah - t.j. vyuzit co najviac dostupnych metod a pomocok na presne zamierenie - uz len z toho dovodu, aby potom lovec nemusel zranene zviera stopovat pol dna a potom ho z tej vacsej vzdialenosti vliect na chrbte Preto je napriklad pri 3D mierenie rozvazne a niekedy naozaj dlhe Ina situacia bola urcite pri boji - tu mali zrejmu vyhodu intuitivni strelci, nadrilovani treningom a skusenostami. Za plneho cvalu a nebodaj na ustupe a vykruteny zo sedla naopak, ci vselijak sa skryvajuc za telo kona, nemali skratka cas mierit v zmysle pomyselneho odcitavania nejakych jednotiek na madle atd. Museli jednoducho vediet triafat za kazdych okolnosti a z kazdej pozicie.
To si úplně nemyslím.
Naopak jsem přesvědčen, že instinktivní / intuitivní styl se vyvinul z lovecké lukostřelby. Za prvé je tu nová emerická linie, vcelku prokazatelně odvozená z indiánského loveckého stylu (historický argument).
Za druhé a především - evropská lukostřelba nikdy, pokud vím, nevyužívala jízdní střelce a jednotky byly užívány k ostřelování jiných jednotek na značnou vzdálenost, často z hradeb etc. Jistě bylo v případě nutnosti třeba se bránit i na blízko quaterpounderem, při zteči apod., ale to už byl extrém, ke kterému vlastně nemělo dojít a v životě lukostřelce také obvykle nedocházelo.
Hlavním cílem bylo dopravit co nejtěžší šíp na co největší vzdálenost do příkazem stanoveného kvadrantu nepřátelského oddílu. Na to byl relativně čas a možnost používat značky, záměrné body v okolní krajině a pod.
Terčová lukostřelba, jejímž výhonem je dnešní "tykadlová" olympie, vznikla právě z tohoto stylu střílení.
Povšimněme si: ať bitva, nebo středověký turnaj se odehrává převážně v otevřené krajině, na rovině, na velkou vzdálenost (150m i víc), s možností se postavit podle potřeby, zamířit podle potřeby, střílet s rozmyslem.
Lovecká lukostřelba se podle mne mnohem častěji setkala s protiútokem vyrušeného nebo zraněného zvířete a schopnost instinktivně vystřelit nablízko byla otázkou života a smrti. Zranění znamenalo infekci a infekce většinou smrt...
Navíc zapomeňme na lov stylu "čistá rána na komoru", stačí se podívat, jak loví dnešní primitivové - je jich často víc a zvíře často utíká připomínajíce jehelníček. Smrt podle mne nastávala u větších zvířat spíše vykrvácením, nikoli jedním destruktivním zásahem klíčového orgánu.
No a k tomu je třeba běhat, stopovat slábnoucí kus a na konec střílet šíp za šípem z různých pozic naprosto instinktivně, dokud nepadne.
Povšimněme si: lov se odehrává v nepřehledném terénu, většinou nerovném, obvykle není možnost se vůbec postavit nebo nějak pokrouceně. Střelecká vzdálenost je krátká (do 40m max), míření a veškerá manipulace s lukem je pod nemilosrdným časovým presem, protože pohyb je riziko, vítr se mění a zvíře samo o sobě, i když nevyrušeno, prostě poodbíhá. Čili jakmile jsem dostatečně blízko a natáhnu naplno, mělo by to okamžitě svištět.
Východní lukostřelba je jistě něco jiného se vším všudy ... proto mi přijde poněkud nepřípadné s ní argumentovat při úvahách o rozdílu dvou jednoznačně evropských stylů střelby.
Ještě historická poznámka k indiánskému jízdnímu lovu bizonů ... přijde mi nejbližší východní bojové lukostřelbě, proto bych byl nakloněn se domnívat, že jízdní lukostřelba se původně vyvinula z lovu velkých stádních zvířat a šelem, a je to tedy původem lovecká záležitost. Protože vezmeme-li v úvahu styl válčení s bojovými vozy (doba měděná a bronzová), tak tam máme celkem splehlivě doloženo, že ve voze byl specialista vozataj a pak specialista lukostřelec a často specialista oštěpař. Lukostřelec, chráněný těžkým vozem, měl v zásadě klid, zaujímal podle dokladů vzpřímený postoj a mohl vcelku s rozmyslem střílet podle vlastního uvážení a tempa - žádné schovávání se pod sedlo etc. Podle pramenů vůz zastavoval, střílelo se a vrhalo z bezpečné vzdálenosti a pak pěšákům prostě ujeli...
Registrace: 29.7. 2009 Příspěvky: 409 Bydliště: Praha
Zaslal: pá září 20, 2013 12:52 pm Předmět:
Ivan napsal:
To mně vrtá hlavou ten zmiňovaný styl míření oběma očima, levým zleva a pravím zprava. Ať dělám co dělám tak mi při tom luk zakrývá tak široký segment směrem k cíly , že snad na stodolu by takhle šlo mířit a to by musela být na široko a poměrně blízko
Ne.
To se snažíš dělat všechno stejně, jako při míření po šípu (nebo samozřejmě i jinými, složitějšími pomůckami) a jen koukat oběma očima. To je samozřejmě ztracená varta.
Brzy bude sníh, tak vyraž s někým na koulovačku. Chvilku se kouluj a pak začni vnímat, jak to, že se vlastně tou koulí poměrně spolehlivě trefíš, i když "ničím nemíříš".
Prostě sleduješ upřeně cíl a ruku s koulí máš za hlavou a hodíš.
Já když střílím, nevnímám zrakově luk ani šíp o nic víc, než tu kouli.
Prostě sleduji cíl - samozřejmě oběma očima!
Určitě to je míň přesné, na druhou stranu - všimni si, že koulí se dokážeš trefit i do prchajícího terče, ba dokonce i když sám běžíš. A to i "z voleje", čili instinktivní reakce na nečekanou situaci bez jakéhokoli přípravy.
Totéž platí per analogiam i u luku.
Registrace: 17.11. 2007 Příspěvky: 580 Bydliště: Svätý Jur
Zaslal: pá září 20, 2013 7:50 am Předmět:
Tento štýl mierenia oboma očami alebo split vision používam ja a jednoduchá pomôcka je, že treba sledovať oboma očami cieľ a nesnažiť sa polohovať hrot šípu v závyslosti na polohu cieľa. Jednoducho natiahnuť tetivu a prásknuť to tým správnym smerom. _________________
To mně vrtá hlavou ten zmiňovaný styl míření oběma očima, levým zleva a pravím zprava. Ať dělám co dělám tak mi při tom luk zakrývá tak široký segment směrem k cíly , že snad na stodolu by takhle šlo mířit a to by musela být na široko a poměrně blízko
Řekl bych, že smyslem míření je trefit. A trefíš jen a jen tehdy, pokud má luk se šípem vůči cíli jedinou a přesnou polohu.
Kam strčíš oko či hlavu je pro zasažení cíle nepodstatné.
Takže jsem přesvědčený, že čím přirozenější a pohodlnější pozici při míření zaujmeš, tím lépe!
skusali ste niekto (tyka sa to zrejme palciarov) skusat mierit z vonkajsej strany luku? ja som to skusal a musel som opravovat natah a polohu tetivy az tak, ze to bolo nepohodlne, bud som to z toho stareho spisu nepochopil, alebo sa to mozno pouzivalo pri kratsom natahu, mozno na koni.....vysledna presnost bola katastrofalna
Registrace: 25.9. 2006 Příspěvky: 4466 Bydliště: Praha - Radotín
Zaslal: st září 18, 2013 10:06 am Předmět:
Ještě je možno zakoupit Turkish Archery and composite bow od Paula E.Klopstega., The art of shooting a short reflexed bow od našeho kamaráda A.Swobody.
Žádné scany dělat nebudu, protože napsat a vydat knihu není vůbec sranda a kniha jde koupit. Domácí šíření je opovrženíhodná sviňárna.
jo - a ještě Mustafa Kani- Sacred Archery (pokud vás nezajímá islám, tak nedoporučuji)
V Angličtině, němčině, francouštině.....existuje bezpočet literatury, ale co se této tématiky týče, jsou to pohříchu kompiláty ze zmíněných knih , zhusta poskládané nelukostřelci, nebo extrémně blbými lukostřelci bez hlubšího porozumění
A TUČNÝM PÍSMEM DODÁVÁM, ŽE VŠE ZMÍNĚNÉ SE TÝKÁ STŘELBY PALCEM V ISLÁMSKÉM KULTURNÍM OKRUHU.
Mediteranisti (což je drtivá většina střelců) používají jiné techniky a existuje rovněž dostatek literatura a vlastní (odlišná) problematika. _________________ Důvěřuj Aláhovi, ale napřed si uvaž velblouda.
Prorok Mohamed
Šíp je mieridlo. Treba si porovnať presnosť strelby za podmienok, že by strelec videl iba cieľ, nie luk a šíp.
O tom jsem taky dost přemýšlel, zkoušeli jsme to v zimě u nás doma s Jařenkou a Zelím v noci na Ldiodu na 25m. Je to určité přiblížení k tomu co říkáš, čili zamíření zbraně bez toho, že ji vidíš, nebo spíš ji téměř nevidíš, pouze ji vnímáš ostatními relevantními smysly. Soustřely byly velmi dobré, jen různě posunuté. Já jsem, jako obvykle, byl nejdál.
ako mieridlo pouzivam madlo, ktore je v strede pohladu.
o tom miereni jednym alebo druhym okom z vnutornej a vonkajsej strany luku som tu uz pisal dlhy post Wink (preklad z Arab archery) - skusal som si to vsetko a najviac mi vyhovuje takmer celny pohlad na terc a mierenie oboma ocami.
A když míříš oběma očima jezdeckým lukem tak co používáš jako mířidlo, hrot nebo po šípu nebo něco jiného?
Když píšeš o míření jedním nebo druhým okem - nedovedu si to představit, jedině že bych luk držel střídavě v levé a pravé ruce.
Inak zvladnutie technik mierenia malo kedysi zasadny vyznam, staci si precitat popis drilu na mierenie v casto citovanej "Arabskej lukostrelbe"....viem si predstavit, ze to vselijake mierenie, jednym, druhym, oboma ocami, odhadovanie vzdialenosti pomocou prstov na madle a hrotu sipu atd atd bolo len uvodom na vselijake finty napr. pocas dynamickej jazdy.
Co sa tyka spominaneho "mieriaceho oka" mne najviac vyhovuje mierenie oboma
Šíp je mieridlo. Treba si porovnať presnosť strelby za podmienok, že by strelec videl iba cieľ, nie luk a šíp.
No samozřejmě, že šíp je mířidlo. Buď celý např. při BB stylu s posuvem prstů po tětivě při opravě na dálku a také při kotvení na úrovni oka, nebo jen jeho hrot při míření s nátahem třemi prsty,jeden nad a kotvením na nos nebo čelist. Při všech těchto variantách se míří jedním řídícím okem s patřičnou opravou po předchozím odhadu vzdálenosti nebo na známé vzdálenosti.
Pokud při intuitivním stylu oběma očima zaostřuji zrak na nevelkou plochu na cíli a kotvím pod čelistí , tak asi těžko mohu současně mířit ať už šípem nebo jeho hrotem.
Navíc tématem této diskuse není to který způsob je přesnější, ale jeho technika. Já sám se kloním k názoru že míření je přesnější, ale intuitivní styl je mnohem rychlejší, zvlášť na neznámé vzdálenosti.
Podla mna kedysi rozhodovala o style mierenia aj situacia - ci sa jednalo o lov alebo boj.
Pri love, ked nejaky lovec caka skryty dlhe hodiny na nejake zviera a ked ma jeden jedinny vystrel, lebo potom uz zviera zacne utekat, tak bezpochyby bolo nutne poznat vselijake finty na odhad vzdialenosti, znacky na madle, presne dlhy natah - t.j. vyuzit co najviac dostupnych metod a pomocok na presne zamierenie - uz len z toho dovodu, aby potom lovec nemusel zranene zviera stopovat pol dna a potom ho z tej vacsej vzdialenosti vliect na chrbte Preto je napriklad pri 3D mierenie rozvazne a niekedy naozaj dlhe
Ina situacia bola urcite pri boji - tu mali zrejmu vyhodu intuitivni strelci, nadrilovani treningom a skusenostami. Za plneho cvalu a nebodaj na ustupe a vykruteny zo sedla naopak, ci vselijak sa skryvajuc za telo kona, nemali skratka cas mierit v zmysle pomyselneho odcitavania nejakych jednotiek na madle atd. Museli jednoducho vediet triafat za kazdych okolnosti a z kazdej pozicie. Nech mi nikto nehovori, ze palili z koni len tak naverimboha, to by potom tito najazdnici neboli taki uspesni.
Mierit/nemierit - to je taky lukostrelecky folklor, da sa pri tom dobre pokecat na turnaji, pri pive, na fore ....hoci nakoniec vzdy ide o to, ci niekto trafi, bez ohladu na to, aky ma na mierenie nazor
Registrace: 16.6. 2006 Příspěvky: 762 Bydliště: u Karlových Varů
Zaslal: čt září 12, 2013 2:29 pm Předmět:
Johanka střílí excelentně a u toho laburňáku jí nejspíš neseděl bod zásahu tak jak byla zvyklá z předchozího luku. Měnit zamíření oproti pocitu je nesmírně odpudivé a může to úplně rozhodit schopnost zasáhnout, takže jí plně rozumím. Ze stejného důvodu jsem odložil Hwarang jako pro mě nepoužitelný luk.
moc se nedivím, že ho neměla ráda 40 liber to je spíše průměrná libráž špičkové závodnice, která běžně střílí na 70 metrů, tím nechci snižovat Johančiny kvality, ubráním jsi snížil určitě libráž a ona se s lukem nemusí tolik prát, a lukostřelba je pak větší zábavou, ale to jak to popisuješ, problém souvisí zřejmě také s tvrdostí šípu (spine) což na přesnost zásahu má nemalý vliv _________________ celá střelba z luku je jen o dvou krocích
1. naučit se střílet
2.opakovat to )
Tak teda - dnešní pozantek (když jinak nedáš) před rokem jsem Johance vyrobil laburnový primitiv (40/25") a neměla ho moc ráda, protože jako u každého primitiva se musela přeučovat v míření. Prostě jí to lítalo moc doleva a musela tidíž "mířit" někam hodně doprava. Včera jsem se odvážil po odstraněnní kůže z rukojeti ubrat zleva asi 1,5 mm, (říkám odvážil, protože luk se ohýbá i v rukojeti a je to všechno tak-tak) znovu jsem rukojeť zamotal a teď to je naprostý "střeďák". Johanka už ho má ráda.
Všiml jsem si, že většina dobrých trenérů a lukostřelců jakéhokoliv druhu se shoduje, že míření je na naučení ta jednodušší a lehčí část výstřelu, z pohledu určité střelecké úrovně méně podstatná část úspěšného (přesného) výstřelu z luku,
většina střelců má pocit, že si pokazí výstřel právě mířením a snaží se tedy trénovat míření někdo říká se vystřílet, některým jedincům to skutečně daří valnou většinu to, ale odsune do průměrnosti někdy i ze zbytečnými zdravotními komplikacemi a ti pak ten pocit, který Ivan popsal v závěru svého posledního příspěvku zažívají velmi sporadicky pokud vůbec _________________ celá střelba z luku je jen o dvou krocích
1. naučit se střílet
2.opakovat to )
To jsem rád, že jsme se konečně plně shodli. Ty jsi precizně popsal způsob střelby mířením. Prvotní zjištění vzdálenosti a potom zamíření řídícím okem s příslušnou korekcí na výšku.
A já zase intuitivní - po celou,poměrně krátkou dobu několika vteřin od kontroly polohy cíle, nátahu a výstřelu se dívám oběma očima na cílovou plochu, někdo dokonce na bod, a šíp nevnímám, nanejvýš periferně zkontroluji délku nátahu k hrotu.Výsledkem by měl být většinou dobrý zásah, u mně protože už dlouho netrénuji jen občas , ale když se to povede, tak už v okamžiku vypuštění vidím ,že to tam bude, sleduji ten šíp-skoro jako tunelový efekt-a on se zabodne kam má, pocit velmi uspokojující, téměř orgastický
Každý, kdo nemá dálkoměr (byť je to primitivní pomůcka nebo rysky v zaměřovači) anebo obecně řečeno, nezná vzdálenost mezi zbraní a cílem, musí použít metodu odhadu. Já se obvykle nejdřív podívám oběma očima, a potom pracuje už jen řídicí oko. Myslím, že většinou mám to druhé zavřené. Někdy mám teda pocit, že obě...
To je to co jsem chtěl vyjádřit, jako hod kamenem nebo střelba prakem a ještě jednu podstatnou podmínku jsem opomněl. Pro intuitivní trefování je nezbytné používat obě oči- prostorové vidění,bez toho nelze podvědomě vyhodnocovat vzdálenost a provádět intuitivně výškovou korekci.
Proti tomu při míření pomocí mířidel je podstatné řídící oko a to druhé se může ale nemusí účastnit procesu míření.
K Luisově připomínce - samozřejmě že musím polohu luku se šípem uvést do polohy která umožní zásah ale nepotřebuji si provádět odhad vzdálenosti v metrech a podle něj pak provést korekci na vhodný pin na zaměřovači nebo posun tabky na tětivě u BB stylu, či posunout hrot šípu na terči o patřičný kus odpovídající vzdálenosti v metrech. Pokud v tomto případě provedu špatný odhad vzdálenosti pak minu cíl.
Registrace: 16.6. 2006 Příspěvky: 762 Bydliště: u Karlových Varů
Zaslal: út září 10, 2013 1:42 pm Předmět:
Já myslím, že všichni v podstatě cítíme ten rozdíl. Míření zvané intuitivní (stále míření) je blízké hození kamenem, zatímco míření "technické" je bližší míření puškou.
Ivane, zamířit, nebo mířit neznamená, podle toho, co jsem se dosud naučil o střelbě, používat nějaká miřidla. Stačí oko, cíl a vnímat vědomě či podvědomě polohu a parametry zbraně a okolní podmínky. Zamířit podle mne znamená uvést zbraň do takového stavu aby střela zasáhla cíl. O dráze letu, záměrné, elevaci, odměru, výkonu zbraně, směru větru, slunce, směru rotace střely a tísíci dalších balistických podmínkách je tady asi nabytečné se zmiňovat. Zbraň prostě musí být správně zamířena, aby správně zasáhla. A z tohoto pohledu je podle mého názoru úplně jedno, jestli si uvědomuji, že mířím, nebo ne. Vůbec nechci diskutovat o tom, že někdo střílí víc intuitivně než jiný, že si uvědomuje, či neuvědomuje, že míří - to je úplně jiné téma. Prostě jako vždy, a asi to nikdy nebude jinačí je tady rozdíl ve výkladu pojmů a tys to definoval naštěstí jasně a proto Tvůj výklad respektuji - jako Tvůj.
asi tak nejak
Intuitivna strelba bola kedysi - hlavne v momentoch, ked bola nutna okamzita reakcia - nutnostou.
V plnom cvale na koni bude clovek tazko mierit, musi jednoducho strelit a trafit a na to sluzil dril, strielanie od detstva dennodenne, spojene s uz nativnym odhadovanim vzdialenosti, uhlov a veci, ktore si dnes nevieme ani predstavit.
Kdykoliv řekneš NIKDY nebo VŽDY tak se vždy mýlíš. To není ze mne.
Pokud se používá výraz mířená střelba tak je podmíněná nějakými mířidli a je jedno zda to je plná výbava = průhledítko nebo čočka v tětivě + piny na zaměřovači, nebo jenom hrot šípu+BB styl a nebo pouze ten hrot šípu někde na terči+ konstantním kotvení a nátahu.
U instinktivní, ale jako Kibe taky radši používám výraz intuitivní, protože nikoliv vrozené, ale naučené-do podvědomí nadrilované lukostřelby se střelec dívá jen na cíl a bez ohledu na vzdálenost se trefuje. Aby to dokázal tak musí trénovat víc než ten který používá mířenou střelbu. To jsem si potvrdil sám na sobě, když z luku který jsem pořídil původně ženě a která bez mířidel odmítla to vzít do ruky nastřílím na seřízených 30m mnohem lépe a stejně i po roce netrénování než ze své KAY kde jsem ze slabého průměru za tu dobu spadl do hlubokého podprůměru.
Časy uváděny v GMT + 2 hodiny Přejít na stránku Předchozí1, 2, 3, 4, 5, 6Další
Strana 2 z 6
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra. Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru. Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete hlasovat v tomto fóru.
Diskusní fórum
FAQ
Hledat
Seznam uživatelů
Uživatelské skupiny
Registrace
Osobní nastavení
Přihlásit se pro kontrolu soukromých zpráv
Přihlášení
Navíc Dušan začal o něčem jiném. Né klasické koukání oběma očima, ale každé oko z jedné strany luku.
Preto je napriklad pri 3D mierenie rozvazne a niekedy naozaj dlhe 
)
, ale když se to povede, tak už v okamžiku vypuštění vidím ,že to tam bude, sleduji ten šíp-skoro jako tunelový efekt-a on se zabodne kam má, pocit velmi uspokojující, téměř orgastický