Toto fórum bude uzamčeno, své příspěvky pište do nového fóra: http://lukostrelec.cz/subdom/forum/

[Palivec]

[maty]

K tomu bojovníkovi. Já bych byl pro podívat se kdo jsou ti současní "bojovníci". Je to president Spojených států pan Bush? Jsou to takzvaní atentátníci z 11. září, "bojovníci za svobodu Taliban, Hnutí za osvobození Palestiny, Ira, Baskitská ETA a mohl bych pokračovat. Tito všichni jsou považováni za bojovníky!
Nebo jsou bojovníci členové policejních zásahových jednotek? Pokud vím tak oni sami se za bojovníky nepovažují. Jsou to policisté kteří vrámci své práce plní různé úkoly ke kterým byli vycvičeni a mimo jiné zasahují i proti nebezpečným pachatelům.
Jsou bojovníci členové armády a tedy i ten úředník který ma na starosti archív generálního štábu.
Bohužel v současné době tento pojem ztratil na přesném významu a je spojován s velmi romantickými představami.
Mám za sebou pár let života který by spousta lidí označila za "dobrodružný, nebezpečný, zajímavý a nevím co ještě". Rozhodně jsem neměl a nemám klidné zaměstnání a mé zájmy by se daly řadit mezi dle současných měřítek adrenalinové. Přesto se nepovažuji za bojovníka a nikdy jsem bojovníkem být nechtěl. Boj nevyhledávám a pokud můžu tak se mu vyhnu. Ve svém soukromém životě jsem se nikdy nepral ( pominuli dětské rvačky za školou). Umím dost dobře ovládat různé typy ručních palných zbraní a fyzicky asi taky nejsem žádný posera. Přesto se rvačkám cíleně vyhýbám a konflikty nevyhledávám. Lidé jsou lidé a měli by se především domluvit.
Pokud bojuji tak sám se sebou. Občas trochu lezu po horách a zde je to obdobné. Spousta lidí si myslí že nemám strach z výšek. Je to nesmysl mám z výšek strach a hrozný respekt k horám. Proto jsem naživu a mohu psát do tohoto fóra. Nemám rád prohlášení jako dobyl jsem vrchol, pokořil jsem hory atd. Horám je šuma fuk kdo na ně leze. Hory nelze pokořit. Zde člověk opravdu bojuje pouze sám se sebou a případně platí tu nejvyšší cenu. Žádné opravné pokusy, žádné hraní si na něco.
Opět píšu částečně od tématu, ale pokud mi někdo řekne že je "bojovník" tak zpozorním a začnu si na něj dávat pozor. Spoustu bojovníků jsem viděl rozmlácených na kusy a moc bojovně už nevypadali.
_________________
Maty

[Mysa]

V levných knihách mají od Kurosavy řadu filmů. Těch sedm samurajů je tak strašně nepravděpodobný film a tak nejaponský, že jsem si myslel, že ho způsobil režisérův studijní pobyt v USA. Přítel japanolog mne ujistil, že je to skutečně starý japonský příběh. Nějak jsem si nedokázal představit jak někdy na sklonku období Momojama rolníci hloupě riskují život a nabízejí práci samurajům Vzhledem k tradiční výchově by si na nich asi okamžitě vyskoušeli ostří meče. Byla to neskutečná drzost. Už jenom že je to napadlo by pravděpodobně způsobilo jejich smrt i s celou rodinou. Kromě fatálního porušení subordinance neměli právo najímat někoho, kdo společensky stojí mnohem výše. Přijde mi to jako stejná báchorka ,jako mistrovský meč v rukou pěšáka. Ale Evropani mají taky takové legendy, o Američanech ani nemluvě. Ti dělají hrdiny z psychopatů relativně nedávné minulosti.
V případě jakéhokoli ohrožení se připojuji k PEZOVI. Sice jsem schopen se ubránit většině bojovníků, ale přijde mi to jako pitomost. Nehledě na to , že bych riskoval připravení rodiny o ochránce a živitele Budu hlídat tábor, zatímco Pez bude krást potravu slabší skupině.
Škvorecký, ve své pohádce " O veliké tajemné prdýlce" tvrdí, že je to založeno na takových malých zelených papírcích. Ti co jich mají hodně, těm se říká vlast a chválí ty bez těch papírků za to, že bojují za vlast

[Nathanael]

jj. Podívám se, to by neměl být problémek.
Nebo se nejdříve podívám jestli to tu někde není ke stažení, ale 7 samurajů tu není,jen soundtrack

[Palivec]

V tom případě bych zkusil Levné knihy na Václaváku, pokud to nevyjde tam, popojeď na Anděla. Vřele doporučuju oba zmíněné filmy. Pokud ti nejde o ty hlubiny lidské psýchy, doplň do košíčku ještě samurajské westerny Sanjuro a Yojimbo.

[Nathanael]

No k Praze to je kousek, asi jednoduší by bylo kdybych třeba dostal tip kde a zajel bych si koupit osobně.
Děkuji moc

[Palivec]

Sice mám jako poctivý řemeslník pro vás bojovníky většinou tak leda tři stopy chladné oceli špičkou napřed, ale pokud jde o Sedm samurajů, někde ti to dneska v tý Praze koupím, akorát teda nevím, jak si to pak vyzvedneš.
A kdybys do té kultury chtěl vrazit vyloženě dvě kila, můžu ti k tomu přidat ještě jeden zajímavý film, který je znám jako Meč zla, v levných knihách vydáno pod názvem Zběsilost.

[Nathanael]

Tady na Kladně jsem už sháněl a nesehnal.
Jestli mohu poprosit, tak mi ho někdo pořiďte,prosím
Nebo ho seženu...éé nejblíže v Praze?

[pet.ar.kay]

[Palivec]

[pet.ar.kay]

Když už je tu řeč o odvaze, tak se mi líbil postoj ve filmu Sedm statečných. Jak tam naplácá klukovi za to když prohlásí že jejich otcové jsou zbabělci a vysvětlí mu jak je to s odvahou doopravdy.
_________________
Říkej co říct chceš a mysli to vážně.

[Gator]

Asi ano, asi něco takového. Zajímavý je taky si všimnout, že tím obdivem si i ostatní něco sami řeší. Odosobnění (což je v některých projevech adorace skryto) bojovníka (nebo jen prostě statečného člověka) může být snahou vzdálit ho od sebe jako potenciální srovnávací vzor. Bojovník se tak stává kuriozitou, "která se nepočítá".
Jinou variací je, když se za nějakými mimořádnými projevy odvahy hledá "co je za tím, co si tím řeší". To je neblahé dědictví psychoanalytické posedlosti která fascinovala společnost jistě až do 70. let 20. století. Je to opačná varianta předchozí reakce, zde se říká "on vlastně není tak statečný, jenom si tím něco řeší, takže já se vlastně za svojí zbabělost nemusím stydět".

[Palivec]

Vrtalo mi hlavou, proč by měl být bojovník více hoden obdivu, než jiná řemesla, a začal jsem tím, že jsem hledal nějaký výrazný odlišný znak.
Nalezl jsem rozdíl v tom, že boj je konflikt, a bojovník tedy jako jeden z mála profesí musí uspět v konfliktních situacích. Jiné profese se dostanou do nebezpečí, ale do konfliktu ne, nebo jen výjimečně (záchranka "zachraňující" agresívního feťáka).
Myslíte, že to tak je? Že adorace bojovníků plyne z tohohle?

[maty]

Pokud by jsme začali pojem bojovník vztahovat na všechny kteří s něčím bojují tak by byli bojovníci všichni lékaři (zdravotníci) a záchranáři, kteří každý den bojují o životy a zdraví lidí. Pokud vím tak ale ti se za bojovníky v tom slova smyslu nepovažují a nevím o tom že by někdo z nich sám sebe jako bojovníka prezentoval.
Většina těchto lidí se většinou potýká s následky, které po těch současných takzvaných bojovnících zůstávají a mohu vám říci, že to není hezký pohled.
_________________
Maty

[PeZ]

[Lucínek]

[Gator]

Nathanaeli, já si nemyslím, že bojovníkem "je v jistém smyslu každý z nás" jak píšeš. Pokud se ovšem nechceme řadit k postmoderním pseudomyslitelům a usmiřovačům kteří se štítí hranic mezi pojmy a husí kůží jim působí jakákoliv kategorizaci lidí. Jsou lidé co opravdu bojují a jiní, kteří se vezou a žijí z toho co vybojovali jiní (obrazně i doslova). A jsem si skoro jistý, že těch co se vezou je víc. To, že se nám v životě občas nevede dobře a pak přijde z budoucnosti (kterou si nenadělujeme) nějaká lepší situace a člověk si říká "jak to teda zvládnul" neznamená, že je bojovníkem.
Příteli Palivče, vypadá to, že se asi shodneme v tom, že adorace násilí jako takového není namístě. Takže je to, jak píšeš, jen otázka definice "bojovníka".
Dál v tom,že přežití v sebeobranné situaci (kde z definice jsi oprávněn použít krajní násilí), je sice důvod k radosti, ale ne pýše. Podle mne proto, že je to krajní situace, tak náročná, že její výsledek je také dílem mimořádného štěstí.

[Palivec]

[Nathanael]

To Palivec - Ne asi se na tom neshodneme.
A bojovník je v jistém smyslu každý z nás.

Abych přiznal, ano vadí mi to asi, protože se v tom už hodně rýpeme.
Ale názory tu jsou hodně přínosné a hodně k zamyšlení a já za ně moc děkuji

Jinak abych Tě trošku uklidnil, tak v pokoji nastěně zatím nemám vůbec žádný plakát
Ale uvažuji o tom, že si tam toho Aragorna dám, když ho seženu
díky za tip.

Nathanael

[Palivec]

Zajímavé příspěvky, Gátorův rozklad poněkud rozšířil můj postoj.

Ale nejdřív pár věcných odpovědí, než se pustím do úvah:

Nathaniel: to, co píšeš, se mi zdá spíš jako projev averze, než nějaká polemika. Prostě ti vadí, že označuji bojovníky za špatné, zatímco ty nikoli, a možná se dokonce i za bojovníka považuješ. Pravděpodobně se tedy v názorech na bojovníky těžko shodneme, ale to asi nijak zvlášť nevadí.

Lucínek: k Millmanovi jsem se vyjádřil nepřesně, jeho Cesta pokojného bojovníka (ta kniha) je fikce. Tajemný pumpař neexistoval. Věřím tomu, že tu knihu napsal po úspěchu knih od Castanedy, je dost podobná. Nejméně v tom "fantastickém realismu".
Jak moc je realistický Castanedův don Juan je taky otázka. Řekl bych, že ale nejméně ta první kniha by mohla popisovat něco, co autor skutečně zažil. Ty další možná následovaly po komerčním úspěchu té první.

A teď k těm úvahám:

Ze všeho nejvíc je zjevné, že se asi rozcházíme v tom, co je to bojovník. Já osobně ve svém antibojovnickém postoji si to vykládám jako člověk, který si získává obživu bojem, čili fyzickým konfliktem s jinými lidmi, jehož cílem je zabít nebo těžce zranit člověka. Je jedno, jestli bojuje ve válce (v terminologii rpg asi válečník, nebo voják), nebo jako osobní strážce, eskorta, nebo cokoliv jihého.
Nevím, zda chci boxera považovat za sportovce, nebo za bojovníka, ale tam asi záleží, v jak moc ortodoxní náladě budu. Rozhodně bojuje podle pravidel, jejichž cílem je minimalizovat vážnější zranění soupeře, takže možná sportovec.

Zaujaly mě úvahy Gatora a SanDura na téma šok při pohledu na smrt a umírání. To co píšou je pravda a neuvědomil jsem si to. Svůj postoj jsem však založil na nějaké studii o výcviku branců v USMC, kde se klade důraz především na to, aby se člověk zbavil přirozeného bloku zabíjet. K tomu jsem přidal zprávy o šoku lidí, co třeba v sebeobraně někoho poprvé zabili. Nemyslím, že by v tu chvíli hrál roli strach z případného odsouzení, vysvětloval jsem si to tedy tím, co jsem napsal.
Uvažoval jsem ale mylně v tom, když jsem zaměnil stress z pohledu na smrt nebo zranění způsobené vlastním přičiněním za pohled na jakékoli zranění.
Je to jistě složitější, než jsem si představoval.

Pak ještě jedna poznámka, a to k té ochotě bojovat a schopnosti přežít, jak psal Gator. Ochota bojovat v sebeobraně, nebo z nějakého jiného z hlediska naší morálky přijatelného důvodu považuju, jak už jsem řekl, za správné. V tom se s Gatorem shoduju.
Chtěl jsem ale říct, že i když budu třeba ochotný s někým bojovat, v případě, že jsem nebyl schopný dosáhnout vítězství jiným způsobem, nebudu to považovat za něco, na co bych byl pyšný, a rozhodně se s tím nebudu chlubit. Naopak mě spíš potěšily konfliktní situace, které se mi povedlo vyřešit bez rvačky, aniž bych musel ustoupit nebo se jakkoli podřídit.

K ošetření zraněných, to je například něco, co považuju za obdivuhodné, a klobouk dolů před vámi, pánové. Ale paradoxem je, že za "romantického" hrdinu je spíš člověk, který dokáže taková zranění způsobit, než zraněného včasným ošetřením zachránit. Statečný rytíř seká mečem, a pokud vůbec obvazuje rány, tak velmi zřídka. Statečný Aragorn, jehož fotogtrafii má možná Nathaniel ve svém pokojíku, ucpal v celé filmové trilogii Pán prstenů jedno bodnutí nožem, ale pobil víc živých tvorů, než kurděje. A kamarádi Legolas a Gimli se trumfují, za kým zůstalo víc mrtvol. I když ty mrtvoly jsou hnusní a nepřirození skřeti (mutanti, roboti, zombie, dosaďte co můžete) a jejich mordování tedy není špatné.
A na tohle si pak děti hrají.

Proč to tak je? To je to, co mě překvapuje.

[Lucínek]

[Nathanael]

No jo Palivec musí mít ve všem pravdu, jen a jen on.

Také si trvám na svém...bojovník není vrah,voják atd.

Bojovník je ten, který s někým a něčím bojuje. Ten, kdo něco přemáhá, je člověk se silnou vůlí a odhodláním. Tudíš bojovník protože bojuje sám se sebou uvnitř sama sebe.

A když Millman je fikce, tak mohu soudit, že Ty také že Palivče

[Gator]

Měl jsem pochopitelně na mysli stavy první pomoci. V těch situacích obvykle nebývá nablízku dost kolegů, kterým bych rod. příslušníka s úlevou předal do péče Léčit členy rodiny se opravdu nedoporučuje, nevyplácí a končí nedobře.
Tedy pevně doufám, že jsem polidštěn už dost víc už bych snad ani nechtěl. Dokonce ani zlidštit.

[SanDuro]

No jo grafomane ale ty jsi asi doktor a tak mas hladinu empatie snizenou prirozene, tim ze se te to nedotyka. Coz je dobre pac by doktori skoncili u Chocholouska a nemel by kdo lecit.

To ze prispoustis ze v pripade kdyby s ejednalo o osobu tebe blizkou bys reagoval jinak, te jenom polidstuje. To znamena ze jses normalni.

Nerikali Vam na medicine ze nemate NIKDY lecit cleny rodiny ....

San

[Kibe]

Je potřeba rozlišovat pojem bojovník x voják, vrah, zabiják,...
Vítězit i prohrávat v boji se dá i bez zabíjení(různé klání, souboje, turnaje)
A navíc mohou být 2 druhy výtězství:
1. Ono vítězství, kdy staneme na stupni vítězů.
2. Vítězství, kdy jsme díky boji(i prohranému) pokročili ve svém vývoji.

To co říká Palivec je pravda-většina bojovníků, které vídáme jako hrdiny v knihách a filmech jsou hnusní zabijáci, ale existují i bojovníci, kteří si určitou glorifikaci zaslouží...napadá mě film Fearless zobrazující život Huo Yuan Jia(zakladatel školy jang, tak jak ji dnes můžeme znát)...ostatně mnoho mistrů bojových umění jsou/byli bojovníky, kteří glorifikaci zaslouží a mnohým mohou sloužit, jako vzory hodné následování(v tchai-tchi jich můžeme najít několik). Nejde o vítezství, ale o cestu, kterou je pravě boj, kde skrze konfrontaci s protivníkem dosáhnou pokroku(osvícení).
_________________
když se střetne smysl s významem, tak počkej se svýmy soudy

[Gator]

Hm taky jsem podobnou situaci jako San zažil. Šli jsme na stáže z fyziologie ve druháku. Kluk naboural s motorkou. Křísili jsme, vypadali jako řezníci, nebo spíš kanibalové, protože jsme měli i ksichty od krve. Šlo to celkem bez přemýšlení, bez nějakých zvláštních emocí. Pamatuju si na tu situaci celkem ostře, napadlo mně při tom, jestli kluk kterýmu tekla z uší i nosu krev náhodou nemá AIDS, nebo hepatitidu, ale stejně to tu naší nastartovanou reakci nezastavilo a postupně jsme do něj nastřídačku dýchali dokud nedojela sanita. Pak jsme se šli umýt a dorazili na ty stáže. Popravdě řečeno se ve mně ani pak nic zvláštního nedělo. Jenom jsem si zjistil, jak to s ním dopadlo a jestli si mám nechat udělat testy nebo jestli je zdravej. Naštěstí dobrý. Je ale klidně možný, že kdyby ta situace měla jiný aranžmá tak to ponesu hůř. Tohle byl člověk kterýho jsem neznal, kdyby to byl někdo z rodiny tak to bude jiný. Ale asi taky až s odstupem, když se vyřeší ta akutní situace.

[SanDuro]

Kdyz uz mluvime o lidskych reakcich, clovek ma zabudouvanou geneticky reakci FIGHT or FLEA (davno v psychologii objevena a znama vec) . To znamena bojuj nebo utec. V pripade ohrozeni jedince v nasem tele nastava k vylucovani ruznych chemikalii ktere spusobi to ze tvoje telo se chova uplne jinak. Hlavni ulohu v tom hraje adrenalin.

V pripade ohrozeni teda bud uteces nebo bojujes, ver mi ze zhnuseni se zabiti spolubojovnika se na tobe ale VUBEC neprojevi a kdyz tak vyplavenim dalsi hladiny adrenalinu.

Kdyz je po hrozbe adrenalin odezni a telo se dostava do stavu soku. A rozklepes se jak ratlik.

Muzu ti dat na to priklad ze zivota, tesne pre de mnou se stala desna bouracka, deti na kasi, dospelaci prerazene nohy na sest krat, podrobnosti radsi vynecham.

Faze 1. V tele se mi okamzite vyplavil adrenalin a zacali sme tahat lidi z aut ven. Mimochodem rozbit sklo na aute loktem je v adrenalinovem rausi vec vice nez jednouducha. Taky svazat k sobe na sestkrat prerazene nohy a vytahnout ve dvou lidech toho cloveka z auta.
Tohle trvalo asi trictvrte hodiny. Necitil jsem zadny odpor, zadny hnus, proste jsem delal co bylo potreba. Bez jakehokoliv naznaku emoce nebo logickeho uvazovani.

Delal jsem jen to co me ucili nekolikrat na ruznych zachranarskych kurzech a ze jich mam za sebou dost. Fungovali jednine reflexy, IQ muzes mit 30 nebo 280 a je ti v te chvili hovno platne.

Faze 2 Kdyz se veci uklidnili a prijeli zachranari, sednul jsem do auta a normalne pokracoval v jizde. Asi po hodine jizdy se mi nahle rozklepali ruce a ja jsem musel zastavit auto. Klepal jsem se jako ratlik coz je zpusobeno psychickou reakci v tomhle pripade traumatem a castcne tez hypoglymickym sokem ... Sel jsem se najist na pumpu a vypil hodne isotonickeho napoje, coz eliminuje hypoglykemicky sok. Emoce v zasade stale neutralni.

Faze 3. Kdyz jsem dojel domu asi dve hodiny pak mi vlastne emocne zacalo dochazet co se vlastne stalo. Byl jsem z toho spatnej jeste dva tydny. Problemy se spankem, travenim atd .....

Tot tolik k reakcim.

Samozrejme ze se najdou uchylni jedinci kterym ten adrenalinovy raus dela dobre a fazi jedna i dva si velice uzivaji. Kdyz se k tomu prida nulova empatie, u nekterych jednicu muze byt trauma nahrazena uplne jinymi pocity a to pocity vyjimecnosti, nadrazenosti, nadlickosti a mas uchyla jak vysiteho.

Nahrad si tahani lidi z bouracky bojem a reakce jsou ty same.
Akorat v tomto pripade se uchyl stava masovym zabijakem, zabijet potrebuje a nikdy toho nenecha.

San

[Gator]

Přemýšlím o tom čeho glorifikace tě tak štve příteli Palivče.
Nejdřív k tomu biologickému pohledu. Zda opravdu patří k zdravé výbavě příslušníka druhu šok a děs při pohledu na mrtvolu příslušníka stejného druhu. Nemyslím si to.
Odolnost vůči "šoku a děsu" a podobným emočním stavům vytváří dispozici pro přežití v boji, když u takto vybaveného jedince nedojde k reakci strnutí a šoku i v případě, že vedle něj je někdo skolen. Pokračuje v boji. Tato rezistence se uplatňuje nejen v konfrontaci s mrtvolou z cizího druhu, ale i vlastního. Emočně odolnější jedinci mají větší šanci na přežití a předání genů do další generace. V rámci druhu to vede k hierarchickému uspořádání. Tito jedinci mají nárok na lepší samice.Možná proto se agresivita pojí s testosteronem. Existuje nejen mezidruhová rivalita, ale i vnitrodruhová a je podle mého evolučně stejně důležitá.

Co člověk? U člověka se do takto fungujících mechanismů plete kůra čelního laloku. Snažíme se prosazovat "kortikální" hodnoty, jako je antidiskriminace, novozákonní morálka oproti té starozákonní apod.
Vliv kůry na nižší centra mozku je omezený a kůra je dokonce často obejita. Záleží mimo jiné na podmínkách jaké jsou nastaveny. Řekl bych, že když jsou podmínky mírumilovné tak se luxus korového chování uplatní, ale jakmile podmínky přitvrdí a začnou se projevovat signály ohrožení tak se více uplatňují nižší centra a pak záleží jak je daný jedince uspořádán, jestli jen primitivně a jedna zejména instinktivně anebo zda kůra a nižší centra výhodně spolupracují a jeho, i násilné jednání je nápadité a strategické. Srovnejme primitiva který se po někom rozmáchne v hospodě s rozbitým půllitrem protože zasedl na jeho místo se SASíky, kteří násilí uplatňují v rámci nějaké naplánované strategie.

Dnes to vypadá, jak píše Josh, nebo imago. Uplatňují se hlediska, která emoční odolnost považují za "nehumanistický postoj" a za projev bontonu se považuje, když se cítíš šokován a slzíš kvůli něčemu co se děje na druhém konci planety, co se tě netýká a nemůžeš ovlivnit. Ale projev pohnutí se vyžaduje. Pro úsměvný příklad antidiskriminační posedlosti nemusíme jít daleko. Nedávno se tu jedna slečna pohoršovala, že jsem apeloval na dodržování pravopisu. Moderní slovní nabídka jí pro dokonalé vylití citů poskytla slovník s populárními slovíčky jako je diskriminace, odsouzení atd.

K adoraci bojovníků. Už jsem napsal, že přísně vzato bych člověka neadoroval ani za mák. Tedy ani bojovníky. Ty dnešní adorace jsou myslím náhražkové aktivity, všelijak zkomolené nebo zromantizované. Vyjevení chlapci korzující po Praze se středověkými meči jistě nejsou bojovníci a tupci u některých zásahovek taky ne. V prvním případě to jsou snílci, v druhém primitivní hovada.

Na druhou stranu, potřebujeme mýty, hrdiny a vzory. Potřebujeme je jako děti, ztotožňujeme se s nimi jako pubescenti a když neokoráme tak o nich přemýšlíme jako dospělí. Sem někam patří i mýtus bojovníka, jako někoho kdo je odolný, nevzdává se, překonává psychické i fyzické útrapy působené jinými jiným a jinými jemu, a nějak vydrží se sebou i když ví co všechno bahno je v něm.

[Palivec]

Ne, ne, ne, pořád máte toho bojovníka na piedestalu, s tím já nemůžu souhlasit. Millman je navíc fikce, založená na Castanedovi. Ten, kdo něco přemáhá, není bojovník. Bojovník je ten, který s někým bojuje. Ten, kdo něco přemáhá, je člověk se silnou vůlí a odhodláním. Tohle nejsou tributy bojovníka, hlavní atribut bojovníka je zlomená přirozená averze k zabíjení, čili schopnost ublížit bez zaváhání.

K té vůli a odhodlání - příhodná čínská báseň:

V půlnoci syna probudí
ať práci stihne
dvojice buvolů je k smrti vyčerpaná.
Ptají se ti, kdo neznají
to živobytí bídné:
což nerostou zrna na poli sama?

Nic o boji. Bojovník jako někdo, kdo překoná sebe sama je umělý konstrukt, sloužící k propagaci armády a násilí, a glorifikaci zabijáků. Fůra lidí, co nemá v boji šanci denně překonává sebe sama v mírumilovných činnostech. Má snad porod něco společného s pitomým bojem?
To, že o vás někdo řekne, že jste bojovníci, není lichotka, ale urážka, proboha. Bojovník je nepřirozená stvůra, co zabíjí lidi.

NASRAT na bojovníky.

Jak pravil Anakreon (teda doufám, nalil jsem se a paměť neslouží):

Dejte mi Homérovu lyru
beze strun války
chci dovádět v míru.

[Mysa]

Ano. jsem odhadnutelný. Takto se dá slovem BOJOVNÍK označit kdokoli , kdo něco přemáhá. Lucínek je bojovník s časem a může si dovolit vraždit karfioly, já jsem bojovník s únavou a dlabu bůček