Mýša referuje o pěkné lukostřelecké akci

Elitní krátkolukostřelecký klub pražských větví IQ 60 na jedné z pravidelných porad v klubovém domě, sedíce u bazénu a jedinou povolenou krmi- tučný steak-pojídaje dospěl k rozhodnutí, že nechávat cenné medaile z Evropského poháru cestovat do Maďarska je nejen nevýchovné, ale i trestuhodná nedbalost. Oželivše vlastní pohodlí, z posilujícího spánku si ukrajujíce v sobotu 15. května 2010 jsme o páté hodině ranní nasedli do dvou vozů a vyrazili k jihu na první ze závodů Evropského Poháru v oblasti Mühlviertel.

Předpověď počasí byla nevlídná a Íkvéčka byla mírně oslabena , neboť vynikající střelci pánové Mikidžin Kerskochán a Zelí nakonec podlehli sentimentu a zvolili české klání.

Cesta ubíhala vesele , neboť jsme byli plni optimismu a kafe a navíc jsme íkvákovali a dělali si srandu z pana prezidenta, který jel v druhém voze.

Nedaleko bývalé pumpy Rudý Ďábel došlo k setkání s druhým vozem a státní hranici jsme překročili již v tradiční IQ formaci- koloně. Osazenstvo frndoletu a buzerantského autíčka- pan Ishi, Napeska, Mýša, Gussy, Marta , Mr.Prezident a Prokop Šrek.

Letmo jsme pozdravili Freistadt a zauvažovali, čím by šly zbořit jeho středověké hradby a bez nějakých větších potíží dorazili do Gutau- místa tohoto významného utkání.

Krajina vyčištěná deštěm byla přenádherná. Vysoké, špičaté , hojně zalesněné kopce, tu a tam kostel, zámek či opevněné hospodářství. Na jednom z kopců byla malebná klubovna lukostřeleckého klubu Gutau a před ní usměvavý Karl Messerer- předseda-s orlím pérem na hlavě.

Po uvítání s Chiméráky a Libichovem jsme se ještě vítali s celou řadou dalších známých- Lászlo Fülep, Ferenc Nagy, Béla Ónodi z Maďarska a naši milí polští námořníci, pan Zagloba a kapitán Adam- to bylo zvláště srdečné.

Šli jsme si trochu potrénovat , než bude moc lidí, a cestou jsme si všimli několika zapeklitých terčů, které dávali tušit, že tady se body zadarmo dávat nebudou.

Po rozvleklé úvodní řeči jsme se rozskupinovali a vyrazili na trať. Byla velice hezky postavena v hornatém malebném terénu. Vzduch byl osvěžen předchozím deštěm, světelné podmínky dobré, nálada optimistická. Jelikož jsme šli každý v jiné skupině, mohu popsat pouze dojmy svoje, nebo trať. Popíšu trať.

Jelínek na 22m, mírný dokopec

Jak je patrno, malé terče skoro nebyly, ale trať byla spíše obtížnější. Lukostřelecký požitek.

Oběd se sice platil zvlášť, ale byl vynikající a dostatečný. Pak se až do večera Íkvákovalo, družilo…

Co čert nechtěl- ve výsledkové listině jsem se objevil jako žena a stal se tak proslulým. Své mužství jsem šel prokázat do kanceláře.

Taky měli trochu nejasno v národnostech a jménech. Několikrát se mě někdo ptal na obrovitého Němčoura Láďu Kolínka, jestli je Slovák, nebo Slovinec.

Íkvéčka si postavila tábor v lese u sněžné kozy- citová záležitost, neboť jsem ji fláknul za 11- a vybavila ho kempingovou sedací soupravou a bunčukem. Oheň byl u hospody, Íkvéčka v hospodě.

Ráno bylo krušné vlivem ponocování a foukal silný, studený fukéř. Díky němu to bylo o poznání těžší, než předchozí den. Zvýhodněni byli střelci s malými péry a my s dobrými luky. Střílelo se od červených met a skoro všechno bylo dost daleko, nebo se mi změnilo vidění. Primitivní luky měli o poznání horší nástřel než v sobotu. Pan Ishi dokonce o tolik, že spadl na 4 místo.

Přesto měli Češi medailové žně. Pražské Větve IQ60 2 Zlaté(Senioři, Minis) a stříbro(Ženy)

pan Prezident Pikaču z Edinburgu 7. ,Gussy 10.

Na bednu jsme lezli halasně a lomozíce posvátným trofejním bunčukem.

Cesta domů probíhala za neustálého Íkvákování a během jízdy Adolf Fidel Vissarionovič Napeska několikrát vyloučil z klubu mě i pana Ishiho a pak nás zase slavnostně přijal.

Za IQ60
Mýša