Co lze považovat za tradici? Rozdělení luků v tradiční lukostřelbě.

Kydliman nám odeslal(a) následující článek: "Původně jsem chtěl reagovat na diskusi s tématem tradiční lukostřelby. Protože jsem se nějak rozepsal, přijde mi vhodnější svůj názor prezentovat jako článek.
Co si představuji pod pojmem tradiční lukostřelba, jsem už psal na fóru dříve. Protože to tady bylo nakousnuto, tak se chci vyjádřit k tradici jako takové a k rozdělení luků na soutěžích v "tradiční" lukostřelbě.

Jak dlouho musí něco trvat, než se z toho stane tradice? A jak se to bude vyvíjet? V prostředí euroindiánské komunity se na tábořeních střílí z "primitivních luků" co pamatuji (tedy od r.1987). Na společných letních táborech se pořádají i soutěže. Lze tohle už považovat za tradici tradiční lukostřelby v ČR?

Dovolil bych si takový malý příklad toho, jak se může taková tradice vyvíjet. Tento příklad jde snadno aplikovat i na lukostřelbu.
Představte si partu lidí, kteří si v hospodě vymyslí závod v jízdě na trakařích o lahev slivovice. Maník naloží svoji babu na dřevěný trakař, oba budou oblečeni v místních krojích, a vyrazí od jednoho konce vesnice na druhý. Protože je to psina, příští rok si to zopakují. Další rok se přidají další kámoši a příbuzní. Čtvrtým rokem se závod dostane do povědomí v celém kraji a začnou se hlásit i cizí lidé. Pátý rok o tom udělá televize reportáž do Dobrého rána. Šestý rok se do organizace závodu zapojuje radnice a objevují se první sponzoři a máme tady tradici. O několik let později je akce známá po celé republice, vytvořila se ženská a dětská kategorie. Závodníci v honbě za vítězstvím dělají, co můžou. Osy kol jsou osazovány kuličkovými ložisky, dřevěná kola nahrazena galuskami, rámy trakařů jsou odlehčeny na nejvyšší únosnou míru, ženy - matky od dětí, vyměněny za čtyřicetikilové královny krásy. Holinky za tretry a z kroje zůstaly jen zástěry pro formu. A co hlásají novinové titulky? V Horní Dolní tuto neděli proběhl již dvacátý ročník tradičních závodů v běhu s dřevěným trakařem O velkou cenu pivovaru XY. A co na to ti maníci, kteří byli u zrodu ? No přeci vytáhnou trakaře, namažou osičku kolomazí, ženy naškrobí všech osm sukní, zabalí buchty a hurá na další ročník. Proč? Protože je baví jezdit na trakaři a nemusí ani vítězit. Tolik k tradici.
Dál se pokusím přiblížit, jaká je moje představa o rozdělení luků do kategorií na soutěžích. Jsou soutěže, kde je úplně jedno, jakým lukem budu střílet a jak budu oblečený. Viz třeba Lazluk, i když já osobně bych si k leginám a válečné košili nevzal sportovní luk. Všichni se dobře baví a ještě vyzkouší, co všechno který luk dokáže. Pak jsou soutěže, které jsou spíš takovým přátelským setkáním lukostřelců, mají jistou tradici, a protože už je člověk zná, vezme si takový luk, aby si pořádně zastřílel a byl shopen dosáhnout podobných výsledků jako ostatní. Třeba Zlatý šíp. Tady zvolím holý luk, pro dané disciplíny bude dostatečně výkonný a ovladatelný. Pak tu máme soutěže s ambicí, jako např. Mistrovství republiky v bojové a lovecké lukostřelbě. Tady už nastupují borci a je jich hodně. Je to závod se vším všudy a tady vidím potřebu vyrovnat trošku šance, tudíž nemíchat hrušky s jabky. Nejrozumnější mi připadá rozdělení, tak jak to navrhoval Jarda Kejval, tj. holý luk, tradiční luk, primitivní luk (zjednodušeně). Otázkou je, jestli to jde organizačně zvládnout.Pak jsou tu soutěže v historické lukostřelbě ( Keltové, středověk, indiáni atd.), do toho spadá většina soutěží, přidružených k nějaké "dobové"akci. Soutěžící jsou oblečeni do odění odpovídajícího danému období a kultuře. Tady bych dovolil použít luky, které vypadají jako luky používané v té době, bez ohledu na to, z čeho jsou vyrobeny. Podle mě je jedno, jestli je historicky vypadající luk kompozit dřeva a laminátu, nebo kompozit z tropických dřev. Šípy v tomto případě již pouze dřevěné s péřovým opeřením. No a na konec zařadím LH soutěže. Byl bych rád, kdyby se do této kategorie daly zařadit například turnaj na Wothanburgu a Ilburský turnaj. Oblečení by mělo být odpovídající době, na kterou jsou účastníci nebo akce zaměřeni. Luky, šípy, tětivy a ostatní doplňky čistě dobové a z přírodních materiálů, pokud možno vše vyrobeno tradičním způsobem. Takto zaměřenou soutěž by bylo, podle mého názoru, dobré dotáhnout do detailů. To znamená nepoužívat např. na terče plasty, papír a pod., alespoň ne viditelně, a vyvarovat se rušivých civilizačních elementů, jako jsou auta, moderní stany, nedobově oblečení organizátoři atd.
Tohle je z mé strany trochu kritika do řad organizátorů Ilburského turnaje, protože nechápu jejich postoj ke vztahu lukostřeleckého vybavení a historického odění. Přijde mi hloupé trvat na historických lucích i šípech a přitom povolit nehistoriské oblečení, jako měli (pánové prominou) např. vloni Hombre a letos Myša.

Děkuji za trpělivost a prosím nekamenovat.
Josef Štol (Kydliman) "