Popis nalezených luků

Luk č. 1

Na obrázku č. 1 je zobrazený dlouhý luk z tisového dřeva, jehož délka je 191cm. Luk má po celé délce oválný průřez. Střed luku je 4 cm široký a 3,3 cm vysoký, a jeho konce jsou lehce zúžené. Luk má nyní, kvůli smrštění bělu na jeho hřbetě, mírný reflex.
Na rozdíl od dnešních sportovních luků, jsou konce ramen luků, nalezených v Haithabu, lehce ohnuté směrem ke střelci (na horním konci od 9 cm a na dolním od 7 cm. Vějířovitý konec ramene oválného průřezu (horní: 3.0 x 2.3cm a dolní 2,8 x 1,5 cm) přechází do D-formy, směrem ke středu luku. Na obou koncích luků jsou patrné známky mělkých zářezů.  Ve vzdálenosti 7cm od konce horního ramene luku, je jeden 4 mm hluboký rovný pravoúhlý zářez pro tětivu. Profil zářezu je ostrý a působí dojmem krátkodobého používání, viz obr. č. 4.
Ve vzdálenosti 17 cm pod koncem horního ramene je zatlučen ve středu hřbetu luku malý hřebíček s půlkulatou hlavou. Rentgenový snímek ukázal, že je hřebík do běli zaražen 0,7 cm hluboko. Ze vzdálenosti hřebíčku od konce lze usuzovat délku vyvěšené tětivy.
 Místo, kde byla pravděpodobně uvázaná tětiva, ukazuje jedno mělce zúžené místo na spodním rameni luku.  Sklouznutí tětivy ke středu luku, zabraňuje malý výstupek. Pohybu tětivy nazpět zase zabrání rozšířený konec luku. Otisk tětivy na obou koncích luků, není příliš znatelný. Ve středu luku jsou také vidět škrábance od šípu, který se pohyboval při výstřelu po jeho boku.
Luk je vyroben z extrémně tenkého tisového kmínku, který mohl mít u kořenů průměr pouze 5 – 6 cm. Mízní kanálek se nalézá téměř v celé délce luku. Luk byl v kmeni tisu umístěn tak, že jeho horní rameno bylo orientováno směrem ke kořenům. Břicho luku je velice hladce obroušeno. Oproti tomu, jeho hřbet, je hrbolatý a sukatý, a byl ponechán téměř beze změn. Estetické hledisko luku zde ustoupilo jeho funkčnosti. Na hřbetu luku byla odstraněna pouze kůra a suky po větvičkách byly jen lehce ohlazeny. Suky žádným způsobem nenarušují funkčnost luku.

Obr. č. 1: Luk č. 1

Obr. č. 2: Luk č. 1

Obr. č. 3: Luk č. 1

Obr. č. 4: Luk č. 1

Obr. č. 5: Luk č. 1       Luk č. 2 Do dnešních časů se dochoval pouze zlomený horní konec luku v délce 16,3 cm (obr. č. 6). Luk, který má po celé délce oválný profil, byl vyroben z tisu a průměr v místě zlomu má 2 x 1,4 cm. Z dochovaného zbytku luku je vidět, že jeho konec byl ostrým předmětem několikrát naříznut a odlomen. Na jeho straně je ve vzdálenosti 5,8 cm od konce vyříznut výrazný 5 mm široký a 4,5 mm hluboký zářez pro tětivu, na kterém je vidět výrazný otisk tětivy. Také tento luk je vyroben z velmi tenkého kmene tisu, jehož dřevo bylo velmi pečlivě obroušeno.  Na břišní straně luku jsou v blízkosti zlomu patrné stopy mízního kanálku. Kmínek byl v tomto místě jen několik centimetrů silný. Konec luku je lehce ohnut směrem dozadu a má oválný průřez o rozměrech 1,6 x 0,9 cm. Na konci luku je lehce vybroušen nízký hřebínek.

Obr. č. 6: Luk č. 2

Luk č. 3

Jedná se o fragment spodního konce luku, který byl také vyroben z tisového dřeva. Luk se dochoval pouze v délce 47,5 cm, průměr v místě zlomu je 2,4 x 1,6 cm. Nasazení náběhu na ohyb luku je v délce 3,5 cm od konce, na kterém je zřetelná stopa od otlačení omotávkou. Pravděpodobně se jedná o stopy po uvázání tětivy. Na oválném konci luku (průřez 1,4 x 0,8 cm) je vidět podobný hřeben jako u luku č. 2. Funkce tohoto hřebínku je neznámá. Břicho luku je opět pečlivě opracováno. Na hřbetě jsou dva výrazné součky. Dle síly tohoto fragmentu byla tloušťka kmínku jen 4 cm. 

Luk č. 4

Na obrázku č. 7 je fragment spodního konce luku z tisu, který se zachoval v délce 27,8 cm. Luk má také oválný průřez, jehož průřez nad místem zlomu je 2,6 x 1,9 cm. Konec luku je v délce 8 cm a je lehce ohnutý dozadu. Oválný konec luku má průměr 2,2 x 1,1 cm. Průměr kmene v místě zlomu byl maximálně 4 – 5 cm. Na břiše je vidět volný mízní kanálek, hřbet luku je bez součků. Fragment je velmi pečlivě obroušen. 

Luk č. 5

Jedná se o fragment spodního konce luku z tisového dřeva, který se dochoval v délce 23,1 cm. Průřez luku v místě zlomu je 2,1 x 1,5 cm. Konec ramene je v délce 6,7 cm a je ohnutý dozadu. V tomto místě je také šířka luku zúžená na 1,5 cm k zabránění posunu tětivy dozadu. Konec luku má D-průřez o rozměrech 1,7 x 0,8 cm. 

Luk č. 6

Jedná se o konec spodního ramene luku oválného průřezu z tisu, o dochovaného v délce 21,8 cm, a který je v místě lomu 1,9 cm široký. Na oválném konci ramene (průřez 1,2 x 0,8 cm) je, jako u fragmentů luků č. 2 a 3, vytvořený malý hřebínek. 

Obr. č. 7: Luk č. 4       Luk č. 7 Jedná se o horní konec luku z jilmového dřeva (obr. č. 8). Dochovaná délka luku je 37,5 cm. Luk má nad místem zlomu oválný průřez o rozměrech 2,7 x 1,65 cm. Konec ramene má průřez 1,9 x 0,85 cm. Konec luku je v délce 7 cm ohnutý dozadu. Ve vzdálenosti 5 cm od konce ramene je na levé straně zářez pro tětivu hluboký 0,4 cm. Pod ním je patrné značné poškození. Ve středu hřbetu 14,7 cm od konce je zasazen železný hřebíček. Opracování luku je velmi pečlivé. Ke stavbě luku byl použitý velmi tenký kmínek jilmu.

Obr. č. 8: Luk č. 7

Srovnávací analýza

Při porovnání kompletně zachovaného luku a šesti fragmentů luku mezi sebou zjistíme, že jsou shodné pouze v detailech. Luky se od sebe liší především v síle. Vedle mohutného luku č. 1, působí luky č. 2 a č. 3 spíš drobně. Všechny luky jsou vyrobeny z velmi tenkých kmínků tisu a jilmu, což je důvodem, že jsou jejich hřbety silně zaoblené. 
Počet letokruhů, rozpoznatelných na jejich povrchu, je rozdílný. K přesnému určení jejich počtu by bylo potřeba luk přeříznout, ale vzhledem k významu nálezu, se od tohoto destrukčního kroku muselo ustoupit. Počet let byl proto posuzován pouze z povrchového průzkumu těchto luků. U tisových luků jich bylo napočítáno průměrně 12 až 15 letokruhů na 1cm a u jilmového se spočítalo 5 až 6 let na 1cm.

Pro posouzení síly profilu u nalezených luků, se muselo respektovat smrštění způsobené vysušením a konzervaci materiálu, ze kterého byly vyrobeny. 
Konce luků jsou na lucích č. 2, 4 a 6 lehce ohnuté a u ostatních jsou ohnuté silně. Tento ohyb je nápadným znakem luků nalezených v Haithabu. Předpokládáme, že u tohoto typu luku se obvykle používala tuhá tětiva, protože se na spodním rameni nacházel pevný úvazek. Tětivový hřebíček pro vyvěšenou tětivu není neobvyklý a nachází se, například na lucích nalezených v Nydamu [2].

Archeologické výzkumy, prováděné v severských zemích, přinesly kromě jiného, také nálezy i jiných luků, které jsou podobné těm z Haithabu.

Téměř kompletní luk z vikingské éry, byl nalezen, spolu s mečem z 10. stol., například v domě v Ballindery v Irsku. Luk je 185 cm dlouhý, se středním průřezem o rozměrech (šířka 3,8 cm a hloubka 2,86 cm). Luk se ke koncům lehce zužuje a jeho průřez má tvar zaokrouhleného čtyřhranu přecházejícího až do oválu. Jeden konec luku je zřetelně ohnut dozadu avšak druhý konec je silně zvětralý. Stejně, jako u luku z Haithabu, je tento exemplář z Irska mírně ohnut dopředu (tj. má mírný reflex). Malá díra na zvětralém konci luku byla pravděpodobně zářezem pro tětivu.

Další fragment luku vyrobeného z tisu v délce 40,1 cm, byl nalezen na slovanském hradišti Oldenburg ve východním Holštýnsku  [4]. Stejně jako v Haithabu, je zvláštností tohoto ulomeného ramene luku variabilní zavěšení tětivy. Na konci ramene luku, jsou čtyři zářezy umístěné v párech nad sebou. Vzdálenost zářezů je 4,2 až 6,0 cm od konce luku. K. Beckhoff odhaduje prvotní délku luku na 199 cm a napínací sílu na 22 kg.  Beckhoff usuzuje, že u těchto luků se převážně používaly tětivy vyrobené ze zvířecích materiálů, jako jsou střeva či šlachy. Tětiva zkroucená z takových materiálů se totiž ve vlhku prodlužuje a k zajištění stejné napínací síly se proto používaly horní zářezy.  Narozdíl od tětiv vyrobených z rostlinných materiálů, jako je len nebo konopí, které svou délku ve vlhku či suchu téměř nemění, a proto na luku stačil jen jeden zářez.

Další možné vysvětlení rozdílné napínací výšky (a to i u tří luků z Nydamu, které jsou také vybaveny odstupňovanými zářezy), můžeme najít u Rogera Ashama, proslulého anglického lukostřelce, který v roce 1545 doporučoval pro anglické dlouhé luky dvojí napínací výšku. Nízkou pro střelbu na vzdálené cíle, a o dva palce vyšší na cíle v blízkosti. V těchto případech se ale nedosahovalo rozdílné výšky odstupňovanými zářezy, nýbrž použitím rozdílné délky tětivy [5].

Další vyobrazení vikingských luků

Další vyobrazení luků, podobných lukům z Haithabu, najdeme např. na runovém kameni nalezeném v Uplandu [6]. Na kameni je zobrazena lovecká scéna lukostřelce se špičatým vousem jedoucího na lyžích. Navzdory hrubému provedení kresby, jsou na ní vidět zřetelné, dozadu ohnuté konce ramen zobrazeného luku. Je možné, že jde o vyobrazení vikingského boha Ulla, mezi jehož atributy patří luk a šípy.

Další vyobrazení vikingského luku, najdeme v anglické kostelní kronice z 11. století (ve vlastnictví Piermont Morgan Library), ve které je také popis vraždy krále Edmunda Ivarsovými  Vikingy, kteří jej zastřelili šípy. V této kronice se zobrazené luky zcela shodují s výše popsanými luky z Haithabu, a to především dozadu ohnutými špičkami luků, které se nad zavěšenou tětivou rozšiřují. Luky mají jen jeden zářez pro tětivu a v něm zavěšenou smyčku tětivy. Na dolním rameni je tětiva uvázána, poloha zářezu a uvázání tětivy je shodné s výzkumy provedenými na lucích nalezených v Haithabu, viz [7].

Haithabu (dánsky Hedeby, latinsky Heidiba, německé jméno Haddeby).
Blíže se o této oblasti můžete dočíst na Wikipedii http://en.wikipedia.org/wiki/Hedeby (v angličtině).
Můžete navštívit rovněž stránky vikingského muzea v Haithabu.  (v angličtině).

Autor: O. Fröhlich (Iwaz)
E-mail: rethel@seznam.cz

Mapa Dánska a poloha Hedeby       Použité prameny: [1] Harm Paulsen, Bogen und Pfeile in Haithabu, Bericht 33, Das Bogenbauerbuch [2] Engelhart 1865, Tab. č. 12.6, Paulsen 1998, str. 394 [3] Clark 1963, str. 87, obr. č. 21.5 [4] Beckhoff, 1991 [5] Schöter 1983 str.148f [6] Stenberger 1977, obr. č. 34 [7] Raunsing 1967, obr. č. 23 b-c [8] internet