Výroba terčovnice - www.lukostrelec.cz

Problém kvalitní a přitom levné terčovnice řeší asi každý lukostřelec.
V následujícím článku jsme se pokusili dát jednoduchý návod, jak si poměrně levně a snadno opatřit praktickou terčovnici, která je trvanlivá a lehká.

Základem jsou desky z polyuretanu nebo miralonu, ale je možné použít nový či vyřazený zátěžový koberec (taková terčovnice bude ale těžší a možná i méně trvanlivá) nebo třeba klasické karimatky. Desku si rozměříme tak, abychom dostali stejně široké pruhy. Ze zkušenosti víme, že pro luky do 50lbs stačí pruhy z polyuretanových desek o šířce kolem 15 cm (pro slabší luky, např. pro dětské střílení, může být i 12 cm). Pruhy nařežeme ostrým nožem. Na terčovnici o síle 15 cm a průměru 50 cm spotřebujeme přesně tři tyto desky, u 12 cm silné terčovnice vytvoříme ze třech desek průměr cca 60 cm.

Jednotlivé pruhy na krátkých stranách, kde se budou napojovat, seřízneme pod úhlem 45 stupňů ( na jednom konci shora a na druhém zespoda). Tím dosáhneme přesnějšího napojení jednotlivých pásů.

Do středu terčovnice je vhodnější použít jako základ váleček z nějakého kompaktního kousku miralonu nebo polyuretanu (u terčovnice na obrázku je černý střed vytvořen z kusu miralonu, kterým byl v krabici při prodeji vypolstrován osobní počítač). Z pruhů následně vytváříme spirálu. Pruh natočíme a upevníme jeho konec k terčovnici izolepou nebo textilní páskou.

Přiložíme další pruh seříznutým koncem a připevníme nový pruh k právě namotanému a upevněnému pruhu lepící páskou. Zpočátku při menším průměru válce je dobré přetáhnout terčovnici páskou kolem dokola. Tím se nejvíce exponovaný střed ještě o něco zpevní. Při namotávání pruhů si jednotlivé vrstvy rovnáme, aby se nám celá terčovnice nevysypala do strany. Jednotlivé vrstvy pevně utahujeme.

Když má terčovnice námi požadovaný průměr, stačí jí několikrát obtáhnout páskou kolem dokola. Pro další práci si změříme obvod terčovnice a po obvodě nakreslíme značky udávající nám třetiny. Dále celou terčovnici zpevníme drátem (vhodný je vázací drát, ale stejně dobře poslouží i měděný uzemňovací drát , nejlépe o průřezu 4mm2 - námi použitý byl slabší, proto jsme jej nakroutili dvojitě). Drát volně obtočíme kolem terčovnice, vytvoříme ve třetinách obvodu (na dříve vyznačených místech) jednoduchá očka a konce pevně spojíme. Drát zatím neutahujeme.

Nyní očka pomocí kleští nebo silnějšího šroubováku postupně je po obvodu utahujeme. Dáváme ale zpočátku pozor, abychom si utahováním jednoho očka druhé nezdeformovali. Drát utáhneme co nejvíce (pozor na ukroucení oček!) a tím získá terčovnice velmi kompaktní charakter.

Základ máme hotový, ale abychom dosáhli vyšší životnosti terčovnice, použijeme ještě např. starý zátěžový koberec. Z koberce si vystřihneme tři kolečka o stejném průměru jako má naše terčovnice. Jeden koberec dáme na přední stranu, abychom tím chránili motanou část a dvě vrstvy dáme na zadní stranu (dozadu můžeme použít třeba i pásovou gumu - je odolnější, ale také těžší a hůře dostupná). Tím zabráníme případnému prostřelení terčovnice nebo její deformaci. Z juty nebo podobného dostupného materiálu pak ušijeme obal celé terčovnice. Abychom nemuseli při renovaci terčovnice vyhazovat jutovou část celou, můžeme udělat přední část vyměnitelnou (odpáráme pak jen přední kruh a našijeme nový). Po stranách jutového obalu je třeba vytvořit otvory a drátěná oka jimi protáhnout ven.

Jako stojan na terčovnici můžeme použít jednoduchou trojnožku. Očka po stranách použijeme k připevnění terčovnice ke stojanu. Protáhneme jimi provázky či drátky. Jednu použijeme nahoře jako závěs a druhé dvě jako postranní úvazy k nohám.

Takto vypadá terčovnice po roce běžného používání na střelbu pro veřejnost - jedná se o stav po řádově několika tisících výstřelů. Smotané polyuretany jsou velmi zachovalé, renovaci terčovnice provedeme pouze tím, že vyměníme svrchní koberec a jutu a můžeme pokračovat ve střílení. Tato terčovnice nás přijde přibližně na 300,- a doba potřebná na kompletní zhotovení jsou asi tři hodiny.