Pravidelným návštěvníkům diskusního fóra portálu Lukostřelec.cz, stejně jako účastníkům soutěží v tradiční lukostřelbě, není neznámý človíček s přezdívkou SanDuro. Sám se stále označuje za lukostřeleckého začátečníka (například i přes nedávné 5. místo v individuálním závodě a 1. místo v soutěži družstev na MČR ve FITA terénní lukostřelbě). To, co se za svou "začátečnickou" éru a následně pod osobním vedením Milana Hladila naučil , se snaží předávat dále všem těm, kteří jsou na úplném začátku a zatím nevědí, jak na to.
Na vaše monitory se teď dostává úvodní díl krátkého seriálu, ve kterém se San pokusí ze svého úhlu pohledu shrnout některé základní informace o správné technice a dalších nezbytných "maličkostech".
Na turnajích a akcích tradiční lukostřelby se potkávám často s lidmi, kteří se s obtížemi trefují do terče. Hlavní důvody jsou většinou dva. Buď nemají luk sladěný se šípy, nebo mají špatnou lukostřeleckou techniku. Většinou je to kombinace obou výše uvedených faktorů. Lukostřelec se tím dostává do začarovaného kruhu. S nevhodně kombinovaným vybavením neumí určit, jakou chybu při výstřelu udělal, protože to při nevhodné kombinaci luku a šípů určit ani nelze. Na druhé straně lukostřelec bez precizně zvládnuté techniky výstřelu nedokáže sám svoje vybavení vyladit.
Pak je adept lukostřelby postaven před ďábelskou otázku: Co mám dělat dřív? Vyladit luk nebo nejdřív vypilovat lukostřeleckou techniku? A teď babo raď.
Můj osobní názor je, že prvotní je střelecká technika. Proto adeptu lukostřelby doporučuji si nejdříve pořídit jednoduchý luk s odpovídajícími šípy a pracovat na technice. Vyladěni luku a šípu je totiž pro každého člověka jiné. To znamená, že vyladit luk si musí lukostřelec sám a na to je správná střelecká technika nezbytná. Navíc většina lidí si stejně po osvojení správné lukostřelecké techniky pořídí luk nový, zpravidla o něco silnější (a většinou také dražší).
Pokud chce jít člověk cestou dlouhou a trnitou a zkoušet všechno sám, musí se obrnit velikou trpělivostí a být samostudijní typ. Vhodné je také umět nějaký ten cizí jazyk, nejlépe angličtinu. Pak je možné na internetu či v (převážně zahraničních) publikacích dohledat řadu informací, které začátečníkovi pomohou nalézt cestu. Dobrou pomůckou je v takovém případě také videokamera se stativem, na kterou si adept lukostřelby může natáčet své střelecké pokusy a pak je analyzovat a srovnávat s dostupnými obrazovými nebo video materiály. Tato cesta samouka je však také tou nejtrnitější, na kterou se můžete vydat.
Pokud chcete jít po vyšlapanějších cestách, nezbývá než vyhledat trenéra, který lukostřelci pomůže zvládnout správnou střeleckou techniku a vyladit střelecké vybavení. Adept lukostřelby si osvojí základní správnou lukostřeleckou techniku až po několika tisících vystřelených šípů, což při pravidelném tréninku dva až třikrát týdně trvá přibližně tři měsíce. Asistence trenéra je hlavně v prvopočátcích věc vysoce doporučená. Nejhorší, co se může člověku stát, je začít sám trénovat s neodpovídajícím vybavením a osvojit si nesprávné návyky. Předělávat špatnou techniku je věc velice složitá a mnohdy se musí s asistencí trenéra začít úplně od začátku. Sám jsem si tím prošel, takže vím, o čem mluvím.
Dobrý trenér vám řekne, když nastane doba pro to, abyste začali trénovat samostatně a jeho asistence bude potřeba jen třeba každý třetí, čtvrtý trénink. Pak již jen zkontroluje techniku, doladí detaily a později zasahuje jen v případě, kdy lukostřelec asistenci potřebuje. Další věc, kterou se kromě techniky lukostřelec naučí , je uměni dokázat „přečíst“ šíp na terčovnici. Podle umístění šípu je možno docela přesně identifikovat technickou chybu, kterou lukostřelec udělal. Například pokud lukostřelec pravidelně podstřeluje (šípy jsou nízko), může to indikovat, že lukostřelec složí dolů moc rychle ruku s lukem, protože se snaží sledovat letící šíp.
Rozhodli jste se tedy pro individuální cestu nebo pro asistenci trenéra a začnete uvažovat o luku. První věc, kterou je potřeba zvážit, je síla luku. Síla luku se udává většinou v librách při nátahu 28 palců, na luku je pak označena např. takto: 35# / 28'' (nebo také 35 lbs / 28''). Nebudu se zbytečně rozepisovat, jak různě změřit nátah. Doporučuji navštívit prodejce luků, který vám s výběrem poradí, nebo se řídit radami svého trenéra, pokud nějakého máte.
Začínat s macho lukem 65 liber sice možná zvedne sebevědomí, ale s takovým lukem se člověk správnou techniku nenaučí. Jen se bude zbytečně s lukem prát a může si nejen osvojit nevhodné návyky, ale také si přivodit nehezká zranění ramene nebo páteře. Pokud nejste kulturista, nedoporučuji začínat lukem silnějším než 30 až 35 liber.
Nastal tedy čas, kdy je lukostřelec připraven vyletět z hnízda, pořídit si nový luk a sladit ho se šípy, aby mohl svou lukostřeleckou formu a schopnost dále rozvíjet. Dovoluji si naznačit, že jsme zatím totálně pominuli faktor míření. První otázka, kterou většinou dostávám od začátečníků, je: „A jak mám mířit?“ Moje odpověď je jednoduchá: „Nemiř, to se budeme učit, až budeš umět střílet z luku.“
Další články budou následovat v logické časové posloupnosti, jak by měl lukostřelec začít: lukostřelecká technika, vyladění lukostřeleckého vybavení a na závěr různé metody míření, používané v tradiční lukostřelbě.
S pozdravem začátečník San.
