Lazečtí indiáni srdečně zvou všechny lukostřelce, indiány, rytíře, zálesáky a amazonky, aby změřili své síly, schopnosti a dovednosti na 2. ročníku lukostřeleckého klání, které se koná 30.9.-1.10.2006 v Lazecké rezervaci. Podmínky pro účastníky: Kdo chce soutěžit, musí mít vlastní luk, minimálně 10 šípů (luky nelze mezi sebou během soutěže půjčovat). Startovné: 150 Kč
Dále: Libovolný kostým pro zpestření atmosféry.
Při soutěži není dovoleno používat šípy ležící nebo zabodnuté do země, doporučujeme mít sebou toulec.

Těšíme se na Vás. Účast prosím potvrď na tento e-mail.
Martina

Nelenil jsem, zadal do vyhledávače Lazluk a mezi spoustou tureckých stránek na mě vypadla galerie s obrázky z loňského ročníku. Trochu to se mnou zamávalo. Na fotografiích bylo vidět, jak vedle sebe závodí člověk s plně vybaveným olympijským lukem zakládající karbonové šípy a pomalovaný indián s dřevěným lukem tasící dřevěný šíp s loveckým hrotem ...

I přes svojí počáteční neochotu, danou vzdáleností z Prahy do Českého Krumlova, jsem zavolal kamarádům, pravověrným instinktivním lukostřelcům a přesvědčil je, abychom se akce zúčastnili a dali dohromady jedno auto, a tak snížili náklady na cestu. Srovnávat síly se zaměřovačem olympijského luku se jim moc nechtělo, nicméně nakonec jsme na tento závod vyrazili ve složení Josh, Mamutík a Michal. Chtěli jsme se zúčastnit lukostřeleckého klání nejenom jako soutěžící, ale poprvé také jako zpravodajský tým portálu Lukostřelec.cz.

Cesta ubíhala v pohodě přesně podle itineráře staženého Joshem z netu a s příslibem krásného počasí předpovídaného na tento víkend. Pravda, drobné potíže nastaly, když jsme museli opustit hlavní silnici a dostali se na místní komunikace. Navigátoři bohužel neplnili své povinnosti, a tak jsme trochu zakufrovali. Alespoň jsme se podívali na krásná místa, která už nejspíš v životě nikdy znovu nenavštívíme. Nakonec jsme cestu k cíli naší cesty zkonzultovali s jedním domorodcem a o chvíli později jsme spatřili první šipku směřující nás do tábora pořadatelů. Po zhruba kilometrové polní cestě místy vhodné spíše pro BVP (pro ženy a nevojáky bojové vozidlo pěchoty) jsme se dostali na polní parkoviště, odkud to bylo do tábora jen pár kroků. Okolo zalesněné kopce a v dálce vrchol s televizním vysílačem Kleť v záři zapadajícího slunce. No prostě paráda!

Po ubytovaní ve vlastních stanech jsme se vydali na obhlídku a začali se seznamovat se zdejšími usedlíky (včetně několika koní, ovcí, koz, psů a koček) a dalšími návštěvníky, kteří přijeli změřit své síly v řadě netradičních disciplín. Velice jsme ocenili možnost si cvičně zastřílet a zase si připomenout, jak je na 20 m přesný dřevěný luk ve srovnání s lukem olympijským. Dále následoval příjemný večer u táborového ohně v kruhu dalších nadšenců, který se pro mnohé vytrvalce protáhl až do ranních hodin. Vlastnoručně natočené pivo ze sudu chlazeného v potoce nemělo chybu. Našlo se i něco ostřejšího a ani zapřísáhlí abstinenti nepřišli zkrátka.

Druhý den v sobotu po registraci nastal den D a hodina H, přivítání účastníků závodu (celkem 31 střelců), jež kromě několika "civilistů" tvořili indiáni (náležitě pomalovaní válečnými barvami a v tradičním obleku), ale také střelci v historických kostýmech z různého období. Skladba luků byla různá - od klasických dřevěných luků přes lovecké luky, skládačky až po olympijský luk s namontovanými stabilizátory a zaměřovačem.

Zahájení lukostřeleckého závodu se odehrávalo zcela v indiánském duchu, kdy velký náčelník kmene Křídlo přijel s doprovodem na koních a přednesl uvítací řeč. Ve své řeči zdůraznil, že Lazluk vznikl díky zapálení několika jedinců, kteří lukostřelbu berou jako hobby, jako prostředek k setkávání se s kamarády a lidmi, které baví lukostřelba a také s cílem podpořit lukostřelbu v jejich kraji, kde není zase tolik možností se věnovat lukostřeleckému sportu a kde se podobné akce nekonají. Z toho důvodu také nechtějí striktně omezovat typy luků nebo zakazovat, že se z dřevěného luku nesmí střílet duralovými šípy a vůbec členit soutěžící na nějaké kategorie, protože jde především o zábavu. Charakter a odlišnost každé jedné z 12 disciplín dává výhodu jinému typu luku.

Jestliže je terčovka vhodná pro luk s mířidly, tak v rychlostřelbě to hravě vyhraje klasický dřevěný luk. Z celkového hlediska, a výsledky to nakonec potvrdily, použití luku s mířidly nebo klasické skládačky (resp. holého luku podle pravidel FITA) nezaručuje automaticky vítězství, záleží především na umění lukostřelce. Obecně platí, že při statických disciplínách, kde se neměří čas a důležitější je přesnost, má výhodu sportovní luk a duralové nebo karbonové šípy. V akčních disciplínách, kde je potřeba rychlost při výstřelu, má výhodu dřevěný luk a instinktivní způsob střelby. Jediná podmínka při střelbě byla, že závodník nesmí měnit typ luku podle disciplíny, a má-li na luku zaměřovač a stabilizátory, tak je musí mít po celou dobu závodu a při každé disciplíně. (pozn. redakce: K tomuto tématu se ještě na Lukostřelci.cz vrátíme v samostatném článku).

Po uvítací řeči dostal slovo udatný bojovník Zrzek a seznámil nás s jednotlivými disciplínami, jejich pravidly a organizačním zabezpečením celé akce. Na závěr se všichni účastníci měli možnost zúčastnit indiánského rituálu a očistit sebe a své zbraně v šalvějovém dýmu ručně rozdělaného ohně, a tak si zajistit, co nejlepší cestu k vítězství. Všichni závodníci této možnosti využili a někteří se v dýmu máchali hodně dlouho, snad aby měli jistotu, že jim v úspěchu nebude nic bránit. A potom to vypuklo.

Většina disciplín se střílí i na jiných podobných turnajích: Terčovka 15-20-25 m, Ústupová střelba 8-12-16-20-24-28 m, Rychlostřelba - 15 m, Kyvadlo a Osvobození rukojmího, Cesta lesem, resp. Indiánská stezka a Kombat. Ale zbytek disciplín z autorského pera těchto indiánů se svým charakterem a provedením zcela vymykal z průměru a bylo hned od počátku jasné, že potrápí každého, kdo se jich zúčastní a bude inspirací pro organizátory jiných turnajů. Konkrétně se jednalo o Lazeckou kombinaci, Hon na lišku - pohyblivá liška cca 10m, Střelbu ze stromu, Královský ústup a nakonec vyjímečnou Střelbu z jedoucího sudu. (pozn. redakce: Více si o těchto a jiných disciplínách budete moci brzo přečíst v připravované rubrice Disciplíny). Co se týká hodnocení disciplín, tak celkové pořadí bylo dané součtem umístění v jednotlivých disciplínách. V případě rovnosti bodů u jednotlivých disciplín rozhodoval o pořadí dosažený čas nebo počet vystřelených šípů.

Turnaj začal klasickou terčovkou, kde bylo zajímavé sledovat souboj různých typů luku. Čas nebyl nijak omezen, takže se na čelo dostal Hans se svým olympijským lukem. Po absolování terčovky odcházeli závodníci na další tradiční disciplíny, které jsou obvykle součástí většiny podobných turnajů. Pro další generace lukostřelců však stojí především zaznamenat několik "bláznivých" disciplín, které si musel doslova každý účastník závodu vychutnat.

Střelba ze stromu se konala na vysokém košatém dubu, kam závodník musel vylézt po vratkém žebříku do výše asi 6 metrů a z rozsochy stromu střílet na tři postavy. Mohl použít pouze 9 šípů, na každou postavu 3. Zní to lehce, ale průběh byl trošku komplikovanější. Představte si, jak lezete s toulcem šípů a lukem do koruny stromu, tam se musíte nějak zapřít a začít střílet. Jednu výhodu to mělo - člověk neměl čas na nervozitu, protože se bál, aby ze stromu nespadl, takže se mohl v klidu soustředit na střelbu. Zde měly nezanedbatelnou výhodu krátké jezdecké luky, skládačka v tomhle případě nebyla to pravé dubové, o longbow ani nemluvě.

Lazecká kombinace se skládala ze střelby na terč z patnácti metrů v různých pozicích: ve stoje, v kleče a v leže. Každá pozice se střílela třikrát. Disciplína byla na čas a závodník se musel po každé sérii tří šípů vrátit zpátky na start.

Královský ústup, tato disciplína nemá svůj honosný název nadarmo. Střílíte 1 šíp na jednu vzdálenost na terč ve tvaru postavy. Začínáte na deseti metrech, a pokud se trefíte, postupujete na další, o pět metrů vzdálenější metu. Pokud se netrefíte, tak končíte. Žádné tréninkové výstřely se nepovolují, ale každý střelec si může disciplínu vyzkoušet dvakrát. Takže pokud Vám první pokus nevyjde, máte ještě druhý. Vzdálenost není omezená, takže v této disciplíně vítězí jen ten, kdo nejlépe ovládá svůj luk. Nutno ovšem uznat, že zde velkou výhodu má právě sportovní luk, zvláště ten se zaměřovačem a celou výbavou. Tuto disciplínu proto vyhrál Hans, který se dostal až na vzdálenost 65 metrů.

Cesta lesem v podání Lazeckých indiánů, stručně indiánská stezka. Vy, co znáte disciplínu cesta lesem, kdy se střílí na terče ve tvaru makety zvířat buď ve 3 D (postavičky) nebo namalované na desce, si určitě představíte lesní nebo polní cestu, případně lesní pěšinku s rozestavěnými terči v různé vzdálenosti. Tak v případě tohoto závodu byste se velice mýlili. V podání Lazeckých indiánů to bylo cestou necestou, ve většině případů stezka vedla skrz křoviny a náletovými stromky, z kopce do kopce, z louky do lesa a obráceně v kombinaci se střelbou na terč z různých míst, např. pod nízko rostlými větvemi smrku, na houpající se kládě nad potokem, na pařezu strmícím do rokliny apod. Pravda, ne všechny ze 12 zastávek vyžadovaly soustředění a rovnováhu, případně obojí dohromady, ale i přesto mohl každý účastník zažít pocit, že je opravdu na lovu. Každopádně to byla příjemná 45 minutová procházka krásnou přírodou už z toho důvodu, že závodník nebyl omezován časem.

Ještě jedna zajímavost. O proti jiným podobným disciplínám, byla soutěžícím dána volnost a mohli si jít po dobře značené cestě sami nebo ve skupinkách. Současně dali pořadatelé závodníkům důvěru a oni si mohli zapisovat body za uskutečněné zásahy sami a nikdo je přitom nekontroloval. To, že se závodníky nemusel jít pokaždé rozhodčí, určitě zjednodušilo organizaci pořadatelům, ale ono by to ani nešlo, protože by se větší skupina na většinu stanovišť stejně ani nevešla.

Střelba ze sudu - skvělá a vyjímečná disciplína!
Tato disciplína byla stavěna extra pro tento ročník Lazluku, a měla proto premiéru, která se určitě zapsala nesmazatelným dojmem do paměti všech závodníků. Disciplína se dá popsat jednoduše: Nasednete obkročmo na sud připevněný na vozíku, jezdící po dřevěných kolejích. Rozhodčí vozík se sudem odbrzdí a vy jedete. Za dobu jízdy, dráha je dlouhá asi 20 m, musíte vystřílet co nejvíc šípů na terč ve tvaru postavy. Celkem máte dva sjezdy a za jednou jízdu se dají zvládnout 3 šípy. Úskalím jsou ale vzrostlé stromy, které podél dráhy rostou. PS: Vozíček si nahoru musíte vytlačit sami, střílejícím squaw a starším pánům však pomůže galantní rozhodčí.

Cenou pro vítěze byl damaskový nůž a putovní luk s toulcem. Kromě celkového pořadí byli vyhlášeni také první tři soutěžící v jednotlivých disciplínách.

Celkové pořadí vítězů turnaje:
1. Králík alias Patrik Král (Lazecký indián) - střílel holým lukem s duralovými šípy
2. Šhina tanika alias Karel Němec (Lazecký indián) - střílel krátkým indiánským lukem (dřevo s příměsí laminátu) s duralovými šípy
3. Hans alias David Špinar (člen klubu JASA Archery) - střílel plně vybaveným olympijským lukem

A jak dopadli redaktoři portálu Lukostřelc.cz ?? No, mají se do příště co ohánět, protože si hlavní ceny za jednotlivé disciplíny rozebrali vesměs domácí :-(
4 - 5. místo Mamutík (spolu se Zrzkem od Lazeckých indiánů) - střílel holým lukem s duralovými šípy
18.-19. místo Josh - střílel dřevěným dlouhým lukem s dřevěnými šípy

Co říci na závěr?

Areál lazecké rezervace umožňuje bezproblémový chod několika disciplín najednou a můžeme ho indiánům jen závidět. Díky jeho rozlehlosti by se do budoucna daly snadno zařadit takové disciplíny jako cílená dálková střelba (clout) nebo roving. Určitě by se zde daly pořádat akce typu a rozsahu mistrovství republiky v bojové a lovecké lukostřelbě.

Celý závod proběhl v příjemném duchu bez honiček a v klidu, rozhodčí byli milí i přes válečnými barvami pomalované obličeje. Musíme zdůraznit také skvělé zázemí, které pořadatelé zajistili. K dispozici měli soutěžící kávu, čaj, bramboračku, česnečku, buřty, pivo a nealko dle jejich potřeb. Na stole se také objevily pekáče s koláčem nebo štrůdlem.

Jedinou výtkou k organizaci závodu z naší strany byla nejasnost v pravidlech u disciplíny Kyvadlo, kde se na začátku měnila několikrát pravidla. Nejvíc to odnesl Michal, který střílel jako první. Sice si mohl tuto disciplínu vyzkoušet několikrát nanečisto, ale při definitivním ostrém startu už se mu nepodařilo zopakovat dobré výsledky z předchozích pokusů.
Odbočka na Lazec mohla být také označena, ale konec konců, teď už tam trefíme i potmě.

Podle našeho názoru se akce vydařila a pořadatelé mají od nás velkou jedničku s hvězdičkou. Docela nám bylo líto odjíždět už v sobotu večer, ale povinnosti volaly, takže jsme se nemohli ani zdržet na oslavě vítězů. Věříme, že se příští rok znovu setkáme na třetím ročníku a doufáme, že se s pořadateli, Lazeckými indiány, budeme vídat i na jiných akcích.

Ještě bychom chtěli požádat účastníky této akce, pokud četli tuto reportáž, aby neváhali a svůj názor napsali do diskusního fóra pod článkem. Ať mají pořadatelé zpětnou vazbu pro přípravu třetího ročníku. Děkujeme předem.

Autoři: Mamutík, Josh

Další fotografie z letošního Lazluku 2006:

- Fotografie Štěpánky Slavíčkové: http://www.lazluk.wz.cz/

- Fotografie Davida Špinara: Lazluk 2006

Chcete vědět víc?

Související odkazy na jiných webech:

Fotky z prvního ročníku Lazluku najdete na: Lazluk 2005