Dámy a pánové,

Je mi ctí, že jsem byl vyzván promluvit na úvod druhého dnešního symposia. Rád bych nejdříve využil této příležitosti, abych poděkoval našim Korejským hostitelům za jejich nápad zorganizovat a zaštítit toto setkání. Pouhý fakt, že se zde dnes setkáváme je samozřejmě velkým přispěním k rozvoji tradiční lukostřelby v Asii.
Jak možná víte, má angažovanost na poli tradiční asijské lukostřelby se datuje od začátku devadesátých let, kdy jsem se rozhodl sdílet tento svůj zájem s přáteli po celém světě a založil jsem webové stránky: The Asian Traditional Archery Research Network.

Co je „Tradiční lukostřelba“
„Lukostřelba“ jako sport je veřejností chápána jako sportovní disciplína organizovaná pravidly FITA. Nicméně, jde o chápání zúžené. Lukostřelba je stejně tak populární metodou lovu v Severní Americe a Evropě. Lovci lukem se dělí do mnoha kategorií. Někteří rádi používají nejmodernější vybavení, včetně zaměřovačů a technologicky pokročilých luků a šípů. Jiní nacházejí oblibu ve více „primitivním“ vybavení (slovo primitivní používám s opatrností: není nic primitivního na tom nejjednodušším luku).
Nicméně, je zde celosvětově jasně patrná skupina lukostřelců, která se snaží pojmout své lukostřelecké úsilí jako součást delší tradice uchovávané použitím kulturně podloženého vybavení. Toto vybavení má často hluboké historické kořeny. Střelci z dlouhých luků v mé domovině, Walesu,střílí z luků vyrobených z jednoduchých materiálů, jenž ovšem mají značnou sílu a svébytnou krásu. Někteří z nich mezi sebou pro zábavu soutěží, zatímco jiní používají luky při rekonstrukci bitev. Použití historického vybavení jim poskytuje příležitost k výjimečnému vhledu do historie z hlediska techniky a taktiky. Někteří lukostřelci v Evropě a Spojených státech používají historické vybavení pro lov, zažití a procítění toho, co cítili jejich historičtí předchůdci.
Lukostřelci, které jsem právě popsal, jsou ti které považuji za „tradiční lukostřelce“. Mnohé z těchto skupin, mají tradiční lukostřelbu zasazenou do širšího kulturního rámce. Pro Tibeťany je to společné popíjení, zpěv a tanec. Pro Khassince z Assamu jsou to sázky.
Moje zkušenost mně vede k otevřenosti: buď každý vítán. Musíme mít na paměti, že jsme velmi malá skupina, roztroušená po celém světě. Nesmíme, dopustit abychom z malicherných důvodů vyloučili lidi kteří mohou naše řady rozšířit a podpořit. Nesmíme dopustit, abychom se rozdělili do kategorií. Jsme ohrožený druh.
Někdy lidé přispívají do naší diskuse na Foru pro tradiční asijskou lukostřelbu, ATARNet. Čas od času, někdo namítne, „ta a ta diskuse o Anglických kuších nebyla relevantní k tématu asijské lukostřelby, neměli bychom to dovolit“. K čemu to bude dobré, čemu takové komentáře pomohou? Dnešní „angličtí kušiníci“ mohou být zítřejšími asijskými lukostřelci. Potřebujeme všechny přátele, které jsme schopni najít.
Měli bychom zahrnout kuše, nebo oblázkové luky do lukostřelby? Ze stejných důvodů se domnívám, že bychom měli. Mnoho národů Jižní Číny má dlouhou historickou tradici v používání kuší a oblázkových luků, ale nikoliv šípů. Tito lukostřelci jsou naši bratři a sestry. Neměli bychom je vyloučit. A měl bych stejný komentář i k těm lidem, kteří v cirkusech předvádějí artististické výkony s těžkými luky, nebo ty, jenž vrhají oblázky z praku v Tibetu.
Jsme-li takto malá skupina, musím se zabývat otázkou, zda by měli někteří z nás vylučovat ženy z tradiční lukostřelby. Pro některé lidi existují silná kulturní tabu proti tomu, aby se ženy vůbec dotkly luku a šípu. Rozhodnutí musí zahrnovat úvahu o tom do jaké míry bychom se měli nechat ovlivnit tradicí, pokud vchází v konflikt s naší potřebou rozšíření sítě účastníků.

Soupeření a jednota
Konfucius řekl, „ Šlechetný muž by neměl soupeřit s jinými, pokud je to ovšem nutné, mělo by se tak stát pomocí lukostřelby“. Proč Konfucius přiznal lukostřelbě tento zvláštní statut? Předně pro to, že jeho době, byla lukostřelba výjimečná svou rituálností a zdvořilostí. Za druhé, je to činnost, při které soupeři střílí vedle sebe, na ten samý terč. Nebojují tváří v tvář, ale ukazují, kdo je lepší v dosažení společného cíle. Konfucius také řekl: „ Terč není tou nejdůležitější věcí v lukostřelbě; je tomu tak proto,protože nevyhnutelně existují rozdíly v síle různých soupeřů.„ To je jistě pravda pokud porovnáme, různé tradiční formy lukostřelby. Z mého pohledu, střelci z různých kultur by měli být při soutěžích přiděleni do různých týmů. Nikdy bych si nepřál vidět klání, kde „Korejská lukostřelba“ soupeří „Anglickou lukostřelbou“ , nebo „Bhutánská lukostřelba“ s „Mongolskou lukostřelbou“. Jakékoliv pocity kulturní nebo nacionální pýchy jistojistě rozkouskují a zničí naší malou skupinu stoupenců tradiční lukostřelby.
Skutečně mohu nabídnout zajímavé zkušenosti s organizováním podniků tradiční lukostřelby mezi různými kulturami. Není to nikdy problém. Mohu snadno svést dohromady Američany s Iráčany, Inuity z mrazivých pustin Sibiře s křováky ze sežehlých pouští Namibie. Budou se všichni cítit dobře a sdílet svůj společný zájem. Budou to ovšem dva lukostřelci ze stejné vesnice, ze kterých mně bude nejvíc bolet hlava.
Předseda Mao-c´tung a Richard Nixon dokázali velkým dílem přispět ke světovému míru prostřednictvím ping-pongu. Můžeme udělat totéž,tradiční lukostřelbou: ale ne pokud se dva lidé ze stejné ulice hádají jako dvě kočky za žhavé noci.

Závěr
Na tomto velkém festivalu můžeme spatřit, že různé kultury se nacházejí v různých stadiích udržení odkazu tradiční lukostřelby. Udržení odkazu tradiční lukostřelby je těžký úkol, který vyžaduje trpělivost, toleranci a přívětivost. Jako u různých ohrožených druhů na světě, bez značného úsilí a obětí, mohou být někteří brzy ztraceni.
Dovolte mi zakončit citátem z Mao-c´tungovy básně, (citované Richardem Nixonem v jeho promluvě na banketu při příležitosti jeho návštěvy Pekingu v roce 1972.

„ Svět se otáčí dál a dál,
tíhu času cítíme na svých bedrech,
nelze čekat deset tisíc let,
chop se hodiny, chop se dne!“

Děkuji Vám, dámy a pánové!

Stephen Selby, forum pro revitalizaci světové tradiční lukostřelby, Korea 2007.