Ahoj jichoczi jestli to nebude tím že zapomínáš při těch dálkách započítávat rotaci země jako odstřelovači.
...takže jen na ústupovku do 100 metrů to je cca 160 000 výstřelů zlom vaz :arrow:atd.
Člověče, to je fakt s tou rotací země. To je průser... A vlastně i zakřiveni. Musím spočítat nové vzorce.
Samozřejmě, ne. Jdu na to selským rozumem. Ale s tím mířením je to fakt. Je to potřeba ale dělat opatrně - vzpomínám si jak jsem takto v otočce chtěl něco ukázat a můj prst skončil v oku jednoho přihlížejícího. Ale trefil jsem se...
Ano, ano s tím množstvím vystřílených šípů máš pravdu. Nějaké to procento ale mám za sebou... _________________ Jichoč
---------------------------------------------------------------------------------------------
Každý má svoji cestu, kterou musí nebo chce absolvovat.
Pred časom dávali v televízii nejaký japonský dokument o tom jak mladý huslista začal hrať na husle a ako sa z neho stall huslový virtuóz. Pointa bola i v tom, že jeho nervová sústava na začiatku a na konci, ktorú zmonitorovali, bola diametrálne odlišná; takže "prase je prase" jako hovoria naši vietnamský spoluobčania .
Ahoj jichoczi jestli to nebude tím že zapomínáš při těch dálkách započítávat rotaci země jako odstřelovači. Já sem se učil střílet psám podle knížek, samozřejmě dobrodružných a fantasy když sem se něco dočet o technice vyzkoušel sem to buďto to fungovalo nebo né. osobně si myslím že se mi vyplatily dvě věci, mířim tak jako bych na terč ukazoval prstem lidi prostě málo ukazujou a házím všým možným na všechny možné vzdálenosti i terče (hlavně jako kluk,teď občas bolí rameno) člověk získá cit pro vzdálenost a je to dobrá průprava pro život , ale vážně staří mistři boj. um. tvrdí na zažití techniky 10 000 opakování takže jen na ústupovku do 100 metrů to je cca 160 000 výstřelů zlom vaz :arrow:atd.
Jinak ale k tomu, co napsal Mýša o léčivosti lukostřelby není co dodat, ani jediné písmeno. Já navíc při těch pokusech zjišťuji, že je to častokrát i veliká sranda.
To je fakt,většinou pro okolí....Už ste někdo dostal madlem od dřevěného dlouhého luk při výstřeu přesrypák?Soslova a do písmene.jak nato?stačí od kamaráda za zady baf,a hned mi LUKelomil nos.Sranda je sranda. _________________ Kenny
Myšo, až tohle někteří pochopí : "Na téhle úrovni je lukostřelba dokonce vysloveně léčivá" . Lukostřelba je jen jedna, i když může se dělit na různé směry, techniky,.... a říká se jí různě, ale na tom vlastně nezáleží.
Nazdar Loudo, kamaráde ! Na Naadamu musíme pokračovat v naší oslavě té padesátky, když se snad toho i dožijeme... Máš ale o 1 den delší životní zkušenosti a tak bych měl spíše souhlasit, ale... I přesto něco málo o poznámce, že lukostřelba je jenom jedna.
Ano, samozřejmě. Myslím ale, že to není až tak jednoduché to takto říci. Já bych to přirovnal např. k pistolníkům, kteří museli používat hlavně rychlost a instinkty, intuici a nevím ještě jak to nazvat - to bylo to hlavní. Na druhé straně existují odstřelovači, kde je úplně jiný přístup - extrémní příprava, všechno spočtené včetně vlivů větru atd. Jednoduše chladná kalkulace, dlouhé míření mezi tepy srdce a pak méně citu, kdy vystřelit. Oba střílejí ze střelné zbraně a celkem jistě by pistolník asi nebyl schopen takového zásahu a naopak odstřelovač by asi neobstál v souboji muže proti muži. Zjednodušeně by se ale dalo říci, že oba střílejí ze střelné zbraně a je to totéž ale myslím, že ne úplně.
Já jsem zastáncem takového středního proudu - být takovým traperem, kovbojem, který musel někdy rychle tasit kolty a trefit a musel taky obstát při lovu na větší vzdálenost - jednoduše taková větší univerzálnost. Myslím, že v tom našem pojetí lukostřelby jsme právě ten střední proud.
Taky malá poznámka k tomu jak psal Mýša, že lukostřelba je hlavně zkušenost a ne instinkt. Orange zas něco napsal, že to není instinkt ale intuice. Myslím, že je jedno jak tomu budeme říkat ale objektivně to existuje a my vlastně trénováním a těmi tisíci šípů tomu pomáháme. Takže i ten pojem zkušenost bych sem zahrnul.
Jinak ale k tomu, co napsal Mýša o léčivosti lukostřelby není co dodat, ani jediné písmeno. Já navíc při těch pokusech zjišťuji, že je to častokrát i veliká sranda. _________________ Jichoč
---------------------------------------------------------------------------------------------
Každý má svoji cestu, kterou musí nebo chce absolvovat.
Myšo, až tohle někteří pochopí : "Na téhle úrovni je lukostřelba dokonce vysloveně léčivá" . Lukostřelba je jen jedna, i když může se dělit na různé směry, techniky,.... a říká se jí různě, ale na tom vlastně nezáleží. Pro mě je to forma meditace, relaxace, svým způsobem i výzva. Soutěžím sám se sebou a porovnáví s ostatními mi doplňuje obraz ,jak si v té soutěži stojím. To jestli mě někdo přestřílí mi vadí méně než když bezdůvodně utrhnu výstřel . Je mi dobře se stejně "postiženými" lidmi, kteří se přijeli na "turnaj" vyřádit, pobavit a ne jen honit výsledky. Tvůj příspěvek mi mluví z duše. Takže jak napsal imago : honem majzlík a kladivo , kámen se ve Všeticích určitě najde.
Registrace: 22.7. 2007 Příspěvky: 1663 Bydliště: Praha
Zaslal: út květen 26, 2009 1:54 pm Předmět:
Ja si jen myslim ze je skoda se to ucit vsechno sam, pac co se clovek nauci blbe tak trva trikrat tolik nez se to odnauci.
Nejcastejsi chyby zacatecniku skoro kazdeho jsou:
1. Drzi krecovite luk v ruce
2. Leve rameno maji nahoru
3. Vystreluji sip prstami a predtim jeste malinko povoli formu.
Ja se postavil za kluka, rekl jsem mu at uvolni prsty na luk. Ukazovacek me leve ruky jsem se ho dotknul na leve rameno, ukazovackem prave ruky jsem mu jemne zatahnul loket a rekl mu at povoli prsty kdyz uciti dotek, jinak nez jen furt taha.
Kdyz potreti trefil desitku tak se na mne nevericne podival, pokroutil hlavou a reknul ze jsem jak naky sileny saman.
I kdyz hodne pomohlo to ze jsem predtim vzal jeho luk a sipy a nastrilel soustrel ze se tam uz nevesli sipy, takze asi taky uveril ze to jde.
Registrace: 25.9. 2006 Příspěvky: 4466 Bydliště: Praha - Radotín
Zaslal: út květen 26, 2009 11:47 am Předmět:
Mě se jichočův přístup líbí. Taky mne baví objevovat objevené a něco už prostě měnit nehodlám. Mám techniku velice odlišnou od ostatních. A čím víc o tom vím, tím méně se cítím povolán někomu radit, co má dělat- taky to trochu souvisí s různými krizemi
Ale můj názor je čím dál víc ten, že v lukostřelbě žádný instinkt neexistuje. Jenom zkušenost. Mozek a tělo se neustálým opakováním naučí korigovat chyby, které dělá oko.
Základem trefy je luk, který má dostatečný výkon na dannou vzdálenost a je schopen se chovat pokaždé alespoň podobně (pan Ishi si před časem koupil jezdecký luk českého výrobce, který místo šípu střílí tětivu ) a dobrý šíp- správná váha, správné FOC, správný spin, správné olepení a samozřejmě rovný. U dřevěných šípů je navíc problém, že časem mění vlastnosti- pokud s ním střílíš často, tak i dost rychle.
Jak tvrdí San, rychle tě dopředu postrčí technika střelby- konstantní nátah, držení celého těla, vypouštění........
Vypouštění se mi dokonce jeví nejdůležitější.
Pak se ten pokrok děje v takových jakoby skocích. Přijdeš na to, jaký luk ti vyhovuje, jak si k němu sladit šípy, jakou rukavičku, tabku, prsten...
A nakonec se ti celé toto bude jevit jako naprosté banality a přestaneš chápat, jak se o tom můžeš bavit celé hodiny
Další fáze je motivace, něco zlepšovat. Ta může být i nebezpečná. Můžeš zlepšovat sám sebe, dávat si stále těžší úlohy. Může tě motivovat poměřování s ostatními. Dokonce tě to může motivovat i na sociální úrovni, že se ti bude mezi ostatními lukostřelci líbit. Soutěživost tě může popohnat i brzdit.
Na lukostřelbě je ošemetné, že je to osamělá záležitost. Potřebuješ luk a šíp a i když jsi v nějaké skupině, nakonec si stejně musíš vytvořit mikroklima a ve chvíli střelby jsi osamělý. Jsi tam jenom ty a terč. Nepotřebuješ stadion, trenéra, předsedu, místopředsedu, pokladníka, ideologa, knihy, časopisy. Lukostřelec je tu sám za sebe. Tvé uspokojení je měřitelné duševním rozpoložením a úspěšností jednoho každého výstřelu.
Sám jsem na tom tak, že už inklinuji spíše k malým a nenáročným turnajům. Prostě si zavolat, že v sobotu bude hezky, takže ráno sraz na louce, Mrkev uvaří guláš a celý den budem šajpovat. Docela nedávno to tak bývalo a byl jsem šťasten. Je tam prostor pochlubit se novinkami, poměříš se s lidmi, které máš rád a střelecká úroveň jde velmi rychle nahoru. A jestli mi to někdo nandal je jedno. Minule jsem se ledva trefil do terče, teď nevylezu z modré. Příště to zkusím zůstat v červené.
Na téhle úrovni je lukostřelba dokonce vysloveně léčivá _________________ Důvěřuj Aláhovi, ale napřed si uvaž velblouda.
Prorok Mohamed
Registrace: 1.9. 2008 Příspěvky: 459 Bydliště: Praha Dablice
Zaslal: po květen 25, 2009 11:19 am Předmět:
Usmevnou nahodou je, ze ma manzelka studovala statistiku, nad nasim chapskym nadsenim ze lukostrelby jen krci rameny
Zaklad dobre statistiky", ale kupodivu i "uceni" je "filtrace vlivu", idealne je jenom jedna promnena "vdalenost od terce a jeho jina umisteni (jako treba 50m nakopci pri minulem strileni", jakakoliv dalsi "skodliva" promnena , hlavne ta co ovlivnuje streleckou formu ci soustavu luk-sip ti proste zabrani cokoliv se rychle naucit nebo nejak poznat "co nesedi".
Nejlepe je si precit Cesky knizku od Jardy Kejvala o "instinktivosi" lukostrelby.
Jinak ja bych se priklanel spize k nazvu "intuintivni" lukostrelba a i amici rikaji ze mireni "jde samo" kdyz mas "routine" - cesky by se reklo asi "mas vystrileno". Mozek v tomto propade na zaklade zkusenosti odhadne kam sip poleti, kdyz se jen divas do terce a zopakujes dobre lukosteleckou formu plus mozek dopocita jak se bude chovat tvuj luk a sip.
Cim vice budou luk a sipy sladene, cim stejnejsi budou sipy, cim opakovatelnejsi bude tva strelecka forma, tim rychleji se ti otevere cesta k "intuitivnosti".
Ano, v necem mas pravdu, i ja obcas na Tyrsove shanu po jinem sladenem luku+sipu o jine sile, obzvlaste kdyz se strili celou zimu v hale jen na 18m, pokud se moje fomra zlepsuje dokazu se zmene prispusobit na par sipu, nedokazu si ale predstavit ze bych cokoliv poznal o zlepseni me formy, pokud bych vymenil jen LUK nebo SIPY. _________________ Všichni opeřenci se musí naučit dobře létat, proč to ale šípům trvá ze všech opeřenců nejdéle ?
Momentálně zkouším ještě o malinko těžší variantu a to použít pro každé střílení zcela jinou sadu šípů (mám 4 sady šípů různých délek od 63 do 73 cm, různé váhy bez jakéhokoli třídění).
Jedna z hladnich charakeristik vytvareni individualni lukostrelecke formy je najit si svuj idealni natah ( a kotviic body) , na ten pak vybrat luk, na luk delat sipy a hlavne vypracovavat formu na sladeny "celek" s "idealnim natahem".
Zmena delky sipy (a natahu ?) je rozumna naprikal podud jednou strilis 3 prsty a jednou s palcoveho prostenu (delsi sip), jinak te to bude spis pekne mats. Kluci strili v Praze o Vikednu , vypadato ze by ti skutecne stalo za to prijet.
Říkal jsem, že alespoň prozatím mým cílem není super umístění i když by potěšilo. Vždy jsem ale přemýšlel jak stříleli indiáni nebo i další "primitivní" národy. Ti neměli jeden vyladěný luk a sadu zcela shodných šípů. Naopak - luky praskaly a vyměnovaly se, šípy byly různě křivé, různě těžké, měly různě dlouhé peří, atd. Fascinuje mne, že jim to v rámci možností šlo a to zkouším.
Zavrhl jsem myšlenku dělat to jako na soutěži, kdy mohu vystřelit jenom 2 šípy na jedné vzdálenosti
Prave naopak, shopnost trefit se na stejne misto opakovane ukazuje (pokud mas sladene sipy) ze mas vypracovanou formu a muzes ji zopakovat, jinak to bude vic o "stesti" a v pripate nesladenych sipu i o "ruske rulete" jaky ti prave padne sip.
To si nepochopil správně. Šlo o to, že se prozatím snažím odbourat ty prvky, které vedou k velkému přemýšlení a přílišné motivaci. Jestli se mi podaŕí zlepšit, tak se k tomu samozřejmě vrátím. Je to tedy dočasná berlička.
Jinak je fakt, že soustřel jsem zlepšil ale skutečných zásahů ještě není tolik a je to zatím spíše otázka statistiky (menší soutřel = větší šance, že šíp zasáhne terč). Rád bych z té zatím náhodilosti dospěl do stavu, že to bude více systém. _________________ Jichoč
---------------------------------------------------------------------------------------------
Každý má svoji cestu, kterou musí nebo chce absolvovat.
Momentálně zkouším ještě o malinko těžší variantu a to použít pro každé střílení zcela jinou sadu šípů (mám 4 sady šípů různých délek od 63 do 73 cm, různé váhy bez jakéhokoli třídění).
Jedna z hladnich charakeristik vytvareni individualni lukostrelecke formy je najit si svuj idealni natah ( a kotviic body) , na ten pak vybrat luk, na luk delat sipy a hlavne vypracovavat formu na sladeny "celek" s "idealnim natahem".
Zmena delky sipy (a natahu ?) je rozumna naprikal podud jednou strilis 3 prsty a jednou s palcoveho prostenu (delsi sip), jinak te to bude spis pekne mats. Kluci strili v Praze o Vikednu , vypadato ze by ti skutecne stalo za to prijet.
Zavrhl jsem myšlenku dělat to jako na soutěži, kdy mohu vystřelit jenom 2 šípy na jedné vzdálenosti
Prave naopak, shopnost trefit se na stejne misto opakovane ukazuje (pokud mas sladene sipy) ze mas vypracovanou formu a muzes ji zopakovat, jinak to bude vic o "stesti" a v pripate nesladenych sipu i o "ruske rulete" jaky ti prave padne sip. _________________ Všichni opeřenci se musí naučit dobře létat, proč to ale šípům trvá ze všech opeřenců nejdéle ?
Staci aby te nekdodo srovnal, dva tri treninky a pujde to
Dnes jsem srovnal kluka, tri sady a mel soustrel tri krat lepsi.
Jestli ovsem chces
San
Samozřejmě, to je zajímavá nabídka. Problém je jenom s časem a snad i tím, že nejsem z Prahy ale z Třemošnice a je to tedy celkem z ruky.
Jinak jak psal Orange zatím to u těch různých sad šípů dělám tak, že vždy použiji sadu stejných šípů na jedno střílení. Při jenom střílení je nekombinuji. _________________ Jichoč
---------------------------------------------------------------------------------------------
Každý má svoji cestu, kterou musí nebo chce absolvovat.
Ta rada pouzivat stejne sipy ma dobry zaklad, pokud pri vyuce menis sipy pak nikdy nevis zda si minul z duvodu jineho sipyunebo chybe v technice.
Toto mi je celkem zřejmé. Ono se to spíše vynořilo samo, protože jak mám těch sad více, tak jsem chtěl ty starší šípy použít a ne je odložit. Spíše jsem byl překvapen, že to prostě šlo. Samozřejmě první šípy byly vždy horší.
Zjistil jsem ale v těch vzdálenostech jednu chybku. Horizontálně na těch 70 až 90m je ta odchylka od 1 do 2 m. To mi tam vypadlo i když z dnešního stŕílení to bylo fakt do toho 1m. _________________ Jichoč
---------------------------------------------------------------------------------------------
Každý má svoji cestu, kterou musí nebo chce absolvovat.
Registrace: 1.9. 2008 Příspěvky: 459 Bydliště: Praha Dablice
Zaslal: ne květen 24, 2009 10:49 pm Předmět:
Ta rada pouzivat stejne sipy ma dobry zaklad, pokud pri vyuce menis sipy pak nikdy nevis zda si minul z duvodu jineho sipyunebo chybe v technice. _________________ Všichni opeřenci se musí naučit dobře létat, proč to ale šípům trvá ze všech opeřenců nejdéle ?
Zaslal: ne květen 24, 2009 10:17 pm Předmět: Jak jsem se snažil naučit instinktivně střílet...
Jak jsem se snažil naučit instinktivně střílet a ještě jsem se to nenaučil
Lukostřelba je pro mne hlavně způsob relaxace a rád se taky účastním soutěží, i když výsledky zatím nejsou vzorové. Minulý rok byl díky toleranci kluků z klubu Sagittarius prvním, co se účastním soutěží. Vlastně první akcí byla jednodenka v Sadské, kterou organizoval Miky a skončil jsem tam předposlední. Byl jsem rád, že ne poslední, ale tu malou radost mi zkazil fakt, že ten poslední bylo dítě myslím ve věku 6 let… Následně jsem se náhodou ocitl na MČR ve Všeticích s tím, že ta původní myšlenka byla, že bych se jenom podíval… a zastřílel si do cvičných terčů. Hups…, když jsem se hlásil, že bych si tedy zastřílel Bambulka jakože jo a abych zaplatil 500,- Kč. Vykulil jsem oči, ale zaplatil a ona mi hned řekla, že jsem tedy družstvo to a to. Tak, i když to nebylo v plánu, jsem absolvoval MČR – výsledek katastrofa.
Nicméně jsem tam viděl výsledky lidí a způsob jejich střílení a začal jsem zkoušet, co lze. Strašně se mi líbila myšlenka střílení na větší dálky, i když sám jsem častokrát netrefoval terč na 20m. Zkoušel jsem všechno, co mne napadlo a co jsem odkoukal. Postupně začínám vnímat 3 typy střílení – rychlostřelba, mířená střelba a střílení na dálky, kde u každé metody na to musím jít jinak a zde popíši mé pokusy.
Vlastně až na první akci jsem se dověděl, že to co dělám a neumím je instinktivní střelba. Mé výsledky způsobily, že jsem začal horečně hledat, jak se trefit alespoň do terče, jak při střílení na dálky alespoň dostřelit a nepřestřelit a nemít šíp 20m vlevo nebo vpravo (s malým cílem – neztrapnit se…).
Záměrně používám spíše skromnější vybavení, protože jsem se shlédl v indiánech a jejich luky a šípy taky nebyly super a přeci se dokázali uživit i ubránit a nebýt bílých lidí, tak by Obama byl možná indián…
Jak jsem objevoval slepé uličky a cestičky
Sledoval jsem, jak to dělají jiní, co se trefují. Takovým prvním stádiem pokusů bylo, že jsem se snažil střílet po šípu, s jedním okem a taky všechny ty další metody co jsou zde na fóru popsány. Nicméně výsledky jsem měl setrvale špatné, i když jsem se snažil sebevíce. Zaměřil jsem se tedy přímo na rady typu – střílej na horní okraj terče, miř 20 čísel nad střed apod. Když ale byla vzdálenost větší, tak jsem zjistil, že šípy mám 20m před terčem (vždy se mi vybaví puta na MČR, kde jsem měl šípy i 30 m před a 30m za terčem..). Když jsem se podle těch rad zkoušel chytit nějakého pevného bodu, tak jsem při vzdálenostech více než 50m zjistil, že abych dostřelil, musím mířit do nebe a pevný bod jsem nenašel… Když jsem zkoušel metodu chytit se pevného bodu a následně zvednout luk, tak stařecký třes způsobil, že jsem při vzdálenosti nad 50m ostřeloval terč v kruhu tak 20m. Řekl jsem si, že takto by to nešlo.
Jak přišel nápad, že bych měl hledat ten instinkt, nebo co to je…
Několikrát, když jsem zkoušel rychlostřelbu, tak jsem se při 20 šípech v rychlosti ale bez časového limitu vícekrát dostal i na 15 až 16 šípů v terči. Když jsem se snažil střílet jakoby mířenou střelbu ze stejné vzdálenosti, tak jsem někdy měl i o 50% horší výsledky (možná to taky znáte). Zjistil jsem tedy, že máme v sobě nějaký instinkt lovce, který způsobuje, že pod časovým presem vypínáme přemýšlení a řídíme se více právě instinktem. Zkonstatoval jsem, že největším nepřítelem instinktivní střelby je právě to myšlení (příliš silná motivace, snaha korigovat výšku a směr a přemýšlení abych trefil). Ověřil jsem si, že v momentě kdy se snažím o tom přemýšlet a ještě zvedat luk a zkorigovat směr vlevo a vpravo, tak jsou výsledky horší, než když to neudělám (jednoduše když u toho moc přemýšlím).
Jak jsem na to šel
Samozřejmě vědecky – laserový měřič vzdálenosti, GPS, atd. – vůbec ne, dělám si prdel ! Jsem takový „přírodní“ typ a rozhodl jsem se využít maximálně selský rozum i když se nakonec ukázalo, že i to jednoduché myšlení je spíše na škodu. Taky jsem ten objevitelský typ, který rád objevuje i to objevené (jak tady psal i Mýša) a zcela jsem začal ignorovat různé texty, knížky, atd. Navíc nejsem zastáncem těch pomůcek na hraně pravidel – různé značky na madle, tětivě, na ruce, posouvání prstů po tětivě, atd.
Jak jsem vypínal myšlení a stále mi to nejde
Jeden kamarád mi radil, že bych na to měl jít jako u sexu, že on při sexu taky střílí relativně krátkým šípem a trefuje se. Jeho druhá rada byla obdobná – že prý mám místo přemýšlení o střílení a výsledku myslet na sex. Obě rady jsem musel zavrhnout, protože vzdálenosti jsou větší… a když jsem myslel na sex, tak se rozptyl zněkolikanásobnil. Celkem zásadní se ukázala i přílišná motivace (jako např. na soutěži). V jednom případě např. při střílení šla kolem krásná slečna (ach to jaro a odhalené ladné křivky…) a až do té doby to celkem šlo. Nevím, zda to bylo myšlenkami na sex nebo právě přílišná snaha oslnit a ukázat se, že jsem střelil z těch cca. 70m tak 10m od terče. Taky jsem čelil radám typu – alkohol ničí mozkové buňky a tím pádem člověk i nemyslí. Po jednom veselém večírku na soutěži jsem ale málem netrefil terč… Takže i tyto cestičky se ukázaly být poloslepé.
Jak jsem se snažil inicializovat instinkty
Můj první pokus byl, že jsem se postavil na cca. 50m a zkusil střílet jakoby rychlostřelbu. Směr celkem šel, ale prakticky všechny šípy jsem nedostřelil. To mi ukázalo, že při malé vzdálenosti, kdy šíp letí ještě rovně, si lze vystačit, ale při větších vzdálenostech musíme podvědomí podsunout zkušenost ze střílení na různé vzdálenosti. Začal jsem tedy střílet jakoby ústupovku, kdy jsem postupoval a snažil se trefovat. Rychle jsem to ale zmodifikoval, protože jsem původně postupoval, i když jsem se netrefil a tomu podvědomí chyběla ta podstatná informace, kdy to ještě jde se trefit. Takže teď dokud se netrefím, nepostupuji, i když tam vystřílím více šípů. Taky jsem zkusil potlačit to myšlení na korekce tím, že jsem se snažil střílet z každé vzdálenosti rychle. Pokud ale podvědomí nemá nějaký čas, nesrovná se. Je potřeba podvědomí dát čas aby ty naše ruce uspořádalo. Osvědčila se mi na každé vzdálenosti výdrž max. 3 až 5 vteřin na výstřel. Zavrhl jsem myšlenku dělat to jako na soutěži, kdy mohu vystřelit jenom 2 šípy na jedné vzdálenosti, protože pak bych nebyl schopen dojít na ty větší vzdálenosti a vlastně se to naučit. Navíc by tam byla překážkou právě ta přílišná motivace, která by mne nutila až moc.
Co se zatím podařilo
No, není toho mnoho ale z rozptylu při větších vzdálenostech i 20m ve všech směrech jsem to postupně stáhl na odchylku horizontálně do 1m a vertikálně tak, že dostřelím a nepřestřelím o více než 5 až 7m (samozřejmě ne vždy) i při vzdálenosti 70 až 90m od terče. Toto paradoxně netrvalo tak dlouho jak jsem původně čekal – celé to trvalo méně než 2 měsíce. Momentálně zkouším ještě o malinko těžší variantu a to použít pro každé střílení zcela jinou sadu šípů (mám 4 sady šípů různých délek od 63 do 73 cm, různé váhy bez jakéhokoli třídění). Záměrně jsem tím potlačil jednu zásadní radu ode všech – že mám vždy střílet stejnými šípy. A ono ejhle – prakticky u všech sad šípů se podařilo něco obdobné…
Co jsem k tomu použil
Nejsem výzkumník a ani skvělý střelec ale koupil jsem si nový krátký luk (tvarem háďátko...), který se mi líbil a byl podobné konstrukce jako luk co jsem měl (jasan a laminát). Měl ale jiný tvar a profil ramene (tím pádem byla i jiná pružnost a váha ramen). Zjistil jsem, že výstupní rychlost šípu je tak o 20% vyšší než u toho původního, se kterým jsem to porovnával. Tím pádem se mi zlepšil soustřel i při střelbě na větší vzdálenost. Takže někdy stačí fakt málo. Zvolil jsem nátahovou sílu 40lb, protože pokusy jsem zjistil, že silnější luk neovládám já, ale luk ovládá mne a hlavně jsem neměl ze střílení pocit pohody. Není to špička, nemá takovou rychlost jako lepší luky a když to řeknu natvrdo – tětiva je téměř prádelní šňůra. Mne ale fascinuje zkoušet, co s takovým lukem lze dokázat.
Používám šípy skutečně konfekční (někdo by řekl „social edition“) a to všechny 4 sady. Ty poslední, co jsem koupil (hlavně pro střílení s dětmi) se mi ale líbí tak, že je asi začnu používat trvale.
Toto je konec mého povídání, které jsem stvořil, protože jsem v minulosti psal články (spíše odborné na téma IS a CAD systémy – mám jich tak 40) a vždy mne to bavilo. Navíc jsem měl chuť a včera večer i čas.
Co z toho tedy plyne ? Cestička je ještě dlouhá a je to vlastně konec povídání ale začátek reality, protože je potřeba vystřílet desetitisíce šípů. Vidím ale světlo na konci tunelu, i když si nejsem jist, zda to není lampička nějakého hnidopicha _________________ Jichoč
---------------------------------------------------------------------------------------------
Každý má svoji cestu, kterou musí nebo chce absolvovat.
Časy uváděny v GMT + 2 hodiny Přejít na stránku Předchozí1, 2, 3, 4, 5
Strana 5 z 5
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra. Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru. Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete hlasovat v tomto fóru.
Diskusní fórum
FAQ
Hledat
Seznam uživatelů
Uživatelské skupiny
Registrace
Osobní nastavení
Přihlásit se pro kontrolu soukromých zpráv
Přihlášení
.
lidi prostě málo ukazujou 
a házím všým možným na všechny možné vzdálenosti i terče (hlavně jako kluk,teď občas bolí rameno) člověk získá cit pro vzdálenost a je to dobrá průprava pro život 
, ale vážně staří mistři boj. um. tvrdí na zažití techniky 10 000 opakování takže jen na ústupovku do 100 metrů to je cca 160 000 výstřelů zlom vaz 
. Je mi dobře se stejně "postiženými" lidmi, kteří se přijeli na "turnaj" vyřádit, pobavit a ne jen honit výsledky. Tvůj příspěvek mi mluví z duše. Takže jak napsal imago : honem majzlík a kladivo , kámen se ve Všeticích určitě najde.
) a dobrý šíp- správná váha, správné FOC, správný spin, správné olepení a samozřejmě rovný. U dřevěných šípů je navíc problém, že časem mění vlastnosti- pokud s ním střílíš často, tak i dost rychle.
