Šíp a lukostřelba papuánských domorodců

Z výpravy na ostrov Nová Guinea se nedávno vrátil můj kamarád, cestovatel a průvodce Tomáš Kotouč. Přivezl mi skvělý dárek. Šíp původních obyvatel - papuánců.

Není to žádný suvenýr vyrobený pro turisty. Tomáš byl mimo turistické oblasti, v horských údolích, kde ještě žije množství kmenů primitivních domorodců, dosud velmi málo zasažených civilizací. Navštívil vesnici kmene Huli Wigmen, kde strávil několik dní. Když viděl, že nikdo z mužů nevyjde z vesnice bez luku a šípů, vzpomněl si na mě a od jednoho koupil šíp.

Je to válečný šíp (v této oblasti jsou války mezi kmeny běžné a velmi časté) s těžkým hrotem, určený pro střelbu na krátkou vzdálenost. Dřík šípu je z tvrdého rákosu, do něj je vsazen dlouhý jednostraně ozubený hrot z velmi tvrdého palmového dřeva. Spoj je opleten nití z rostlinných vláken. Nejzajímavější je, že šíp vůbec nemá kormidla. Když jsem ho poprvé uviděl, myslel jsem, že je to nějaký starý, kdovíkde vyhrabaný kousek a že o peří časem přišel, ale vzápětí mě Tomáš ujistil, že šíp byl ještě nedávno používán a že všichni tam mají všechny šípy bez kormidel. Další zajímavost je, že nemá končík se zářezem pro tětivu (vlastně žádný končík nemá). Jako tětivu používají tenký pásek sloupnutý z bambusu, široký asi 8mm a šíp o něj natupo opírají.

O jejich lucích a stylu střelby mám bohužel jen skromné informace – Tomáš není lukostřelec, takže ho ani nemohlo napadnout, co všechno by nás zajímalo.

Luky mají dřevěné, ploché, dlouhé asi 150cm s plochou bambusovou tětivou. Na lucích je prý vidět malá pečlivost při výrobě, zřejmě je to spotřební věc a není pro ně problém vyrábět často nový.

Viděl je při střílení a měl možnost si i zkusit vystřelit. Prý se mu nepodařilo luk naplno natáhnout. Vzhledem k tomu, že není ani příležitostný lukostřelec, bych odhadoval sílu luku na 45-50 lbs. Střelecký styl je dobře vidět na fotografii. Ruka s lukem drží i zásobu šípů, natažený ukazovák tvoří zakládku šípu. Táhnoucí ruka má tři prsty pod šípem a palcem je šíp přidržován na tětivě (jak už jsem psal, nemají na šípu zářez). Přesto, že nemají na šípech kormidla, střílí prý dost přesně. Tomášovi předváděli střelbu na stéblo rákosu z asi 10m a trefovali často.

Luk a šíp je pro ně hlavně válečná zbraň, na lov moc nechodí a když už, tak prý neloví pro maso (chovají prasata), ale střílejí barevné ptáky kvůli peří, chlapi jsou tam velcí fintilové.

Válečné šípy mají dvojího druhu, na blízko s dlouhým těžkým hrotem a na dálku s menším lehkým. Bohužel nevíme, kde končí blízko a jak střílejí nejdál.

Na závěr ještě jedna zajímavost. Mezi těmito lidmi není zabití člověka nic mimořádného. Mezikmenové války jsou časté a počet zabitých je prý někdy až dvacet. Ve vesnici Huli Wigmen mluvil Tomáš s několika muži a každý o sobě tvrdil, že zabil aspoň jednoho nepřítele. Ale k cestovatelům se prý chovají uctivě (pokud jim něco neprovedete).

Autor: Jarda Zelenka - Zelí